FEJETON

Listopadový

    Řadu let jsem si kladl otázku: Proč je listopad listopadem, když listí opadá již v říjnu? V poslední době se to změnilo. Ještě v půli měsíce mají vítr a chlad, co dělat, aby si poradily s odbojnými listy, které nechtějí opustit letitou jistotu kmenů a větví. Důkaz globálního oteplení či návrat k normálu?

    V listopadu mívá člověk listopadové myšlenky. Třeba: jak by bylo krásné, kdyby na podzim shodil vlasy, vousy a vše, co v něm časem zešedlo a zrezivělo, a na jaře se zjevil jako strom či keř zelený a jarně přitažlivý. Není tomu tak, člověk to musí brát, jak to je. Jako bytost se svobodnou vůlí může volit, zda nazírat jevy a děje optimisticky či pesimisticky. Jedni soudí, že moudrost, která s věkem dosedá na šedivý chomáček vlasů, ostrůvek jinak holé již lebky, musí být vykoupena jistými ztrátami. Jiní pouze cítí, jak nepříjemně fičí severák a zmrazuje poslední záblesky druhdy vzletných myšlenek. Vše je věcí pohledu a postoje, život člověka je volbou mezi poloprázdnou a poloplnou sklenicí.

    Přijdete-li na svět v listopadu, chytnete to s první vodou. Listopadová obloha je zvlášť výhružná a lijáky opravdu nechutné. Narodíte-li se předčasně v říjnu nebo opožděně v prosinci, důvod k výskotu to také není. Okamžik příchodu na svět je mezníkem, z něhož si sice nic nepamatujeme, nepochybně však má nějaký fatální význam jako vše, co se odehrává ponejprv. Jeden z milníků, které zdoláváme ve všech případech životního běhu ponejprv a současně i naposled.

    Podruhé se již nenarodíme, zato nám vyraší první zub, nejprve mléčný. A již se na něj tlačí představitel mladší a tvrdší generace! Pesimista lituje ztracených mlíčňáků, optimista má radost ze zdravých tesáků. A tak to jde dál. Kam zmizela puberta? Vzal ji čas, poberta. Jeden jásá nad občankou, že si dovolí, co dřív nemohl, druhý je otráven nutností jít pro ni na úřad. Kdekdo vzpomíná na první lásku, sotva ji však má, již myslí na druhou, třetí, atd. Optimista s přesvědčením, že tahle sklenka je stále poloprázdná. Školy: základní, střední, vyšší, nejvyšší, zaměstnání: platy nejnižší, první srážka s blbcem, prvá skrčka od chytrolína, které zocelí pouze je. První manželství. – Optimista vstupuje do každého dalšího s vírou lepšího příštího. První dítě s prvou, druhou a další manželkou, vnoučata: třetí generace přicházející současně s prvými třetími zuby. Není snadné srovnat se s tím, co přichází v životě ponejprv a tedy naposled. Takové myšlenky na hraně přináší listopad, měsíc i pro optimistu nad jiné protivný.

    To už jsem v tramvaji v těsné blízkosti spolupasažérů životem. Dnes poprvé. Do okamžiku, než pojedu opačným směrem zpět. Takové možnosti návratů dává člověku dopravní prostředek. Zavěšen pravačkou na držáku upevněném k tyči, v levačce svírám tašku, s níž se bůhví proč celý život tahám od první obecné, kdy to bylo ponejprv, a bohužel ne naposled. Vdechují zhluboka (tramvaj jsem dobíhal) vzduch nasycený listopadovým vlhkem odpařující se z oděvů stejně jako já zmoklých souputníků. Mám pocit, že někdo mne pozoruje. Ano. Dívka! Hezká! Ten typ, jak se mi vždy líbil. No, nedávno jsem zjistil, že se mi již líbí téměř všechny mladé dívky. Navzdory vrozenému optimismu myslím, že naopak to platit nemusí. Teď se na mne to milé, pěkné děvče dokonce usmálo, a potom: „Nechcete se posadit?“ Optimista ve mně musí být nadšen, že dnešní mládež – alespoň v některých ojedinělých případech – ctí pravidla etikety a prokazuje úctu dříve narozeným. Pesimista je poučen, že jeho sklenice je dávno již ani ne poloprázdná. Realista se může posadit. Dilema tohoto ponejprv, řešit nebudu. Opětuji úsměv, na nejbližší zastávce vystupuji.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK