Brněnské nádraží opět plní noviny i éter, kdekdo se Brňanů ptá, kde chtějí mít nádraží, u řeky nebo pod Petrovem? Skoro nikdo se neptá, co chtějí ty tisíce, co do Brna přijíždějí za prací nebo do škol… Své vyjádřili už zastupitelé městské části Brno-střed, záhy nám odpoví Brněnští. Definitivní rozhodnutí je na vládě. A čas letí…
Jak, dokumentuje reportáž z roku 2039, kterou uveřejnil časopis Konec konců v roce 2004.
Konec starých časů pod Petrovem
22.02.2018 19:35
Je 7. července 2039 – 16 h 20 min. Stařičké brněnské hlavní nádraží ležící pod slovutným Petrovem prožívá dnes slavnostní chvilky. Za necelé dvě hodiny se navždy zavřou jeho brány. V 18.00 bude provoz přesměrován na nové brněnské nádraží na jižním okraji města, slavnostně bude přestřižena páska u elegantní budovy, dominanty Jižního centra... Shodou okolností se tak děje u příležitosti dvoustého výročí příjezdu prvního vlaku do Brna směrem od Vídně.
V tuto chvíli přijíždí po letitých kolejích aerodynamické Pendolíno. Tiše, s mírným zhoupnutím zastavuje. Dnes poveze odtud, z historické budovy starého brněnského nádraží poslední cestující ve směru Česká Třebová–Pardubice–Praha. Napříště se s „pendolínkem“, jak mu něžně říká Jan Bártů, dispečer na Brně-dolním budeme setkávat jen v nové nádražní budově. Jaké máte pocity, ptám se vlakové instruktorky Hany Horáčkové: „To víte,“ říká, „je mi trochu smutno. Se starým nádražím jsme si tolik užily...“ Ale pak se jí oči rozjasní: „...ale s novým, s novým to bude taky hezké. A modernější...“
Dnes v 18 h bude tedy řečeno poslední slovo v téměř stoleté kauze, nazývané „Přestavba železničního uzlu Brno (ŽUB)“. Nové nádraží převezme všechny funkce nádraží starého. Naplní se sen několika generací projektantů, železničních odborníků, radních i prostých občanů. Sama myšlenka přesunu nádraží z centra města na jeho okraj pochází z tvůrčí dílny architekta Bohuslava Fuchse z dvacátých let minulého století. Následující desetiletí jen potvrdila jeho názor, že železnice procházející městem a budova hlavního nádraží z roku 1904 jsou bariérou v rozvoji města jižním směrem. Rozumně se proto ani do tratí, ani do této budovy neinvestovalo a čekalo se, až se nashromáždí finanční prostředky na přesun celého komplexu. Rozhodující byla léta 2002 až 2004. Někdejší sociálně demokratický premiér Miloš Zeman přislíbil městu Brnu na počátku roku 2002 cca 18 miliard ze státního rozpočtu. Myšlenky se iniciativně ujal tehdejší primátor Petr Duchoň (ODS) a podařilo se mu získat nejen podporu zastupitelstva, ale i evropských struktur. Nové zvítězilo navzdory těm, kteří se bojem za starou nádražní budovu chtěli zviditelnit.
A stalo se i to, co zastánci nového nádraží předpokládali: město se rozevřelo směrem k jihu a nyní nabízí deset tisíc hektarů dosud ladem ležících ploch k výstavbě moderních bulvárů, víceúčelových center, bankovních domů, bytových objektů, provozoven služeb, divadel, restaurací a klubů, podzemních i nadzemních parkovišť, parků i nových svrateckých nábřeží. Ukazuje se, že oprávněný byl zřejmě i další předpoklad zastánců nového nádraží: totiž, že nová komfortní nádražní budova stane se impulsem pro masový příchod zahraničních investorů do města. Naznačují to už první ohlasy ze světového tisku: „V Brně do nového,“ píše výstižně pražský zpravodaj vídeňského Die Woche a londýnský Guardian poznamenává, že novým nádražím se Brno zviditelnilo nejen v železničních mapách, kde se již v několikadenním předstihu objevil nový název Brno n. n. místo Brno hl. n., ale také v obchodních kruzích. Na Piccadilly street se například začaly prodávat stříbrné přívěsky s rytinou nové brněnské nádražní budovy. Na zavření starého a otevření nového nádraží reagoval i předseda představenstva jednoho z největších londýnských bankovních domů Harrimann CT, lord Dufree: „Nové nádraží v Brně?“ řekl, „to nutí k zamyšlení. Budeme muset přehodnotit svou východoevropskou strategii.“ Švýcarská národní banka hlásí vzestup kursu švýcarského franku poté, co naznačila zájem o umístění své ústřední dislokace v Brně. Zpráva o novém brněnském nádraží se rozlétla jako blesk nejen světovým bankovním sektorem. Podařilo se zaznamenat reakci ředitele společnosti Comupter Industrial co. Billa Whitleyho: „Cože? V Brně mají nové nádraží?... Myslím že je nejvyšší čas...“ a Bill, jak nám hlásí náš zpravodaj, se zvedl ze židle a stiskl tlačítko svého videofonu. O přesunu svého ústředního pracoviště do Brna uvažuje také Česká národní banka a sibiřský koncern Irkut.
Ale vraťme se k příjezdu posledního vlaku na staré brněnské nádraží. Opět se ptáme na pocity. Anička Holzová, která dojíždí do Brna z nedalekých Střelic, a která pracuje jako prodavačka v multiplexu Špalíček: „...pravda, dříve jsem vystoupila z vlaku a do práce jsem došla pěšky za pět minut. Teď mi to bude trvat asi 45 minut. Zato mohu použít MHD. Ale to nevadí. Hlavně, že ho máme...“ (myslí nové nádraží, pozn. red.). Delší cesty do zaměstnání nelituje ani osmnáctiletý Honza Bretšnajdr z Křenovic, který pracuje v kuchyni MacDonalds pod Petrovem jako výrobce zeleninových hamburgerů: „Trochu se projdu, a když si představím, že v místech, kterými se teď brodím blátem staveniště, vyroste jednou bulvár se zářícími světly a řadou restaurací a barů, tak je mi tak nějak dobře...“
Podnikatele Karla Buřinu jsme zastihli před nádražím u jeho Škody superb: „Já sice vlakem nejezdím, ale jsem taky rád, že ho máme“ (myslí nové nádraží, pozn. red.), říká, „už mi chybělo.“
LADISLAV VENCÁLEK
Konec konců č. 5, 2004.
Historická budova brněnského hlavního nádraží z počátku XX. století, sloužící dnes muzejním účelům.
Snímek: autor