KOMOUŠI - KONEČNÁ!

Komouši. Tak jsme je nazývali. Vyrůstal jsem díky rodičům v silně antikomunistickém prostředí, takže jsem měl ve věcech již na základní škole jasno. K mému přesvědčení přispívaly ale i další faktory. Patřila k nim například třídní učitelka v osmé a deváté třídě. Tato fanatická komunistka, která z KSČ dobrovolně vystoupila v roce 1956, nám ve škole říkala: „Zrádci uvnitř komunistické strany s pomocí dalších zločinců poplivali památku Josifa Stalina, a tím pádem i našeho Klementa Gottwalda“. Brzy poté, co jsem odešel na střední školu, skončila naše soudružka třídní učitelka v opavské psychiatrické léčebně.

Blíží se opět jedno nekulaté výročí tzv. Velké říjnové socialistické revoluce. V dnešním Rusku tento bolševický převrat již téměř nikdo, kromě skupinek skalních komunistů, neslaví. Především prezident Vladimír Putin a jeho nejbližší okolí se v době nadcházejícího výročí tváří, že se nic neděje. Vůdce proletářské revoluce Vladimír Iljič Uljanov, zvaný Lenin, leží opuštěný ve skleněné rakvi v mauzoleu na Rudém náměstí a vedení státu by se opuštěné mumie nejraději v tichosti zbavilo. Když jsem se byl během služební cesty do Moskvy někdy v roce 2006 na Lenina podívat, doprovázela nás přibližně třicetiletá pracovnice ruské Federální antimonopolní služby, což je obdoba našeho Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Velmi se podivila, že chceme s tehdejším šéfem ÚOHS Martinem Pecinou mauzoleum navštívit. Do mauzolea pak odmítla vstoupit se slovy, že ji mrtvoly absolutně nezajímají, a Lenin už vůbec ne. Tak dnes vnímá současné moderní Rusko bolševickou revoluci – nejraději by na ni zapomnělo.

Dějiny komunistického hnutí byly a jsou všude ve světě mimořádně krvavé. Nejinak tomu bylo i u nás. Jednou z prvních obětí komunistického teroru z doby únorového převratu 1948 se stal lidovecký poslanec Rostislav Sochorec, který byl Státní bezpečností zatčen pod vykonstruovanou záminkou již 23. února. Tedy celé dva dny před tím, než tehdy již nemocný prezident Edvard Beneš podepsal demisi „zpátečnických“ ministrů a jmenoval Gottwaldovu vládu tzv. obrozené Národní fronty. O tři měsíce později zemědělský odborník Sochorec zemřel za nevyjasněných okolností ve vězeňském oddělení psychiatrické léčebny v Brně a rodině bylo sděleno, že se oběsil na mokrém ručníku. Členům rodiny bylo zakázáno otevřít zapečetěnou rakev. Poslanec Sochorec, který se tak stal prvním mrtvým vlády Klementa Gottwalda, obdržel v roce 1991 in memoriam od prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigue Masaryka. Nelítostný režim, který brutálním způsobem připravil Sochorce v jeho nedožitých osmačtyřiceti letech o život, byl naštěstí již rovněž po smrti. Nyní ve sněmovních volbách Komunistická strana Čech a Moravy totálně propadla. Ještě před volbou nového předsedy vystoupil před delegáty Vojtěch Filip, který stranu vedl celkem 16 let. Měl prohlásit, že ve společnosti neexistuje revoluční situace a lidé, i když mají výhrady k politickým stranám a k systému, nejsou zatím nakloněni levici. „Přestali jsme se starat o skutečné potřeby lidí a začali se zabývat sami sebou,“ uvedl Filip. Podle názoru jeho nástupkyně ve funkci Kateřiny Konečné nebyli komunisté čitelní. „Nedokázali jsme prodat jasné výsledky našich poslanců. Měli jsme přestat tolerovat vládu dříve.“ Čtyřicetiletá europoslankyně Konečná však pláče nad rozlitým mlékem trochu pozdě.

Neúspěch protinárodní a protičeské komunistické strany v letošních volbách je tou nejlepší zprávou pro všechny demokraticky smýšlející občany naší země. Komouši, jak jsme jim ze zvyku posměšně říkali také v Kopřivnici, kde většinu obyvatel tvořili dělníci a další pracovníci automobilky Tatra, se konečně ocitli v „propadlišti dějin“ – použijeme-li jejich vlastní oblíbenou floskuli. Relativně mladá europoslankyně Kateřina Konečná je z tohoto propadliště nevytáhne a na tom, že tato anachronická strana navždy vymizí z Parlamentu ČR, její nástup na post předsedy určitě vůbec nic nezmění. Navíc jméno Konečná je symbolické. Konečná pro komouše, pro stranu, jejíž značná část členské základny se přímo podílela anebo alespoň schvalovala zločiny proti vlastnímu lidu, podporovala okupaci své vlasti, aby pak vzápětí popírala, že o okupaci šlo. V posledních letech pak komouši zapomněli na třídní boj a podporovali pragmaticky vládu nenasytného miliardáře. Andrej Babiš přece za totality patřil k nim, byl jedním z nich, člen KSČ, aktivní spolupracovník československé Státní bezpečnosti. Nakonec se ovšem tato pragmatická podpora obrátila proti nim. Konečně skončili.

Ve středu 28. října se v Brně u sochy prezidenta Tomáše Masaryka konala za účasti vedení města a také kandidáta na premiéra Petra Fialy slavnost u příležitosti vzniku Československé republiky a jejího zakladatele. Dva zástupci komunistické strany, která v minulosti nikdy nemohla Masarykovi přijít na jméno, samozřejmě na pietním obřadu pragmaticky nechyběli. K výročí vzniku první Československé republiky měli televizní diváci možnost zhlédnout celovečerní hraný film Milada režiséra Davida Mrnky. Komunisty mučenou a zavražděnou poslankyni Miladu Horákovou přesvědčivě ztvárnila izraelská herečka Ayelet Zurerová. Snad nejhrůznější moment filmu nastává v okamžiku, kdy komunističtí bachaři nedovolí těsně před popravou Miladě Horákové naposledy obejmout šestnáctiletou dceru Janu. To ovšem nebyli jen pragmatičtí komouši, to byly nelidské zrůdy.

Kristián Chalupa

Článek pana kolegy Kristiána Chalupy možná vyvolá mezi členy i nečleny Syndikátu novinářů ČR diskusi. Máte-li kdokoli nějaký příspěvek, zašlete na e-mailovou adresu jan.trojan@post.cz.

Diskuse může být samozřejmě k jakýmkoli ostatním materiálům na našem webu.

(tr)