Komedie kolem náhubků

    Babišem vyvolený zpěvák Adam Vojtěch, který se ve velmi mladém věku stal ze zcela nepochopitelného důvodu pro mne, ale i pro mnoho mých známých, ministrem zdravotnictví, se velmi rád předvádí v televizi. Na tom by ještě nebylo nic tak špatného. Různých narcisů v každé společnosti nacházíme hodně a jejich uplatnění zejména v politice je poměrně logické.

    Jako vystudovaný psycholog již delší dobu sleduji Adama Vojtěcha a nestačím se divit. Suverénně vystupující třiatřicetiletý mladík s výrazem tváře, kterým dává najevo, že ve všem má jasno. Nyní, něco za polovinou srpna, ostentativně opět v roušce, oznámil národu, že po dobu celých sedmi měsíců se budou znovu nosit roušky, a to v dopravních prostředcích a všech uzavřených prostorách, včetně základních škol – kdo se nepodvolí, bude trestán, školní děti například poznámkami. Jasný důvod, založený na seriózní analýze současné situace a vědecké prognóze budoucího vývoje, však ministr nesdělil, pouze se mlhavě zmínil o prevenci v boji proti viru Covid-19. Roušky mají být hlavním prevenčním prostředkem. A proč právě do března, a ne třeba do května či jen ledna? A kterého roku? To rovněž v jeho projevu nezaznělo. Že by se počítalo, jak dlouho potrvá, než se vyprodají zbytečné zásoby roušek, nakoupených za peníze daňových poplatníků, když české firmy byly zřejmě  schopny se s poptávkou samy poprat? Nebo aby se ospravedlnilo jednání těch, kteří se snad obohatili dojednáváním lukrativních zakázek ochranných prostředků? To vše napadá občana v souvislosti s překvapivým a hlavně nesrozumitelným vystoupením ministra zdravotnictví, které ihned vyvolalo reakci z řad odborníků, zejména lékařů. Uznávaný onkolog a senátor Jan Žaloudík (ČSSD) nerozumí postupu vlády v boji s pandemií koronaviru. Jak se vyjádřil, návrat plošného nařízení nošení roušek je podle něj nesmysl. Je to jako zjišťovat při nehodě na dálnici, jestli má zraněný bradavici, řekl TN.cz dlouhodobý kritik přístupu odpovědných politiků k onemocnění Covid-19. Hlavou nad zpřísněním pravidel nošení roušek kroutí například i kardiochirurg a přednosta IKEMu Jan Pirk: "Podle mne je to čistě politické rozhodnutí a s medicínou to nemá nic společného." Roman Šmucler, zubař a prezident České stomatologické komory "Covid je jednoduchý logistický problém. Napadá těžce nemocné a vesměs na jasných místech – doma či ve špitálu. Rádoby bombastická řešení vlád Západu ale nahrávají extremistům. Ničí spoustu lidí a ti budou naslouchat komukoli, kdo udělá konec zmatku. Rozum! Ještě je čas vrátit se do kolejí před chřipkou."

    Nejsem absolventem medicíny, a nebudu se tedy podrobně pouštět do zdravotních aspektů nošení roušek a jako laik jistě chápu jejich funkci ve zdravotnictví, v lékárnách, pečovatelských ústavech a podobných zařízeních, rozumím užití plexiskla na ochranu těch, kdo mohou být vystaveni nákaze. Není těžké pochopit, že jistá opatření jsou nezbytná v oblastech a místech citelně zasažených koronavirem, případně tam, kde je nárůst  markantní nebo statistika ukazuje strmé zvyšování počtu úmrtí. Stačí mi ale selský rozum na to, abych vzpomněl, jak nesmyslné bylo na jaře nošení roušek venku, v lese, v parku, jak hloupý byl zákaz ježdění do přírody na chaty a chalupy, kde je zdravý vzduch a podobná neopodstatněná restriktivní opatření. Jak se asi cítil starší člověk s dýchacími potížemi, když měl ústa a nos ucpány rouškou? Jak se pracovalo lidem v náročných fyzických zaměstnáních a provozech, slýchal jsem, jak se motá hlava lidem, kteří celý den sedí v rouškách v kancelářích a ordinacích. Neušlo mi, že se kvůli koronaviru zanedbala další závažná onemocnění. Mohl bych také připomenout obrovské ekonomické ztráty, způsobené nesystematickými a stále se měnícími rozhodnutími vlády, která si osobuje právo bez parlamentu rozhodovat o budoucnosti celé země, nebo dokonce rozhodnutími pouze ministerstva zdravotnictví. Premiér se nyní naoko mírně distancuje od ministrova vystoupení, což vypadá spíše jako předem domluvené divadlo. Dá se očekávat, že Babiš nejspíše ministrova nařízení v zájmu svého mediálního obrazu o něco zmírní.

    Pan Vojtěch rovněž není lékař, má právní vzdělání, může tedy, když slyší námitky jiných odborníků svého oboru, hloubat nad právními důsledky svých rozhodnutí.  Já jsem psycholog a zajímá mne psychologická stránka věci. Když jsou občané neustále znejišťováni, rozvíjí se u nich strach, úzkost, deprese, panika, škodí to jejich psychickému zdraví, vede to k rozvoji psychosomatických chorob. Jarní varování, aby se mladí vyhnuli návštěvám svých dříve narozených příbuzných, ublížilo nejednomu staršímu člověku, který se najednou ocitl v izolaci, zcela opuštěný. Nyní se hovoří o tom, že děti, které nepochybně jednají pod vlivem rodinného prostředí, budou kázeňsky postihovány, budou-li přistiženy, v televizi se mluví až o milionových pokutách v případě dospělých nebo firem, které podceňují nošení roušek. Jako psycholog vidím nebezpečí v narůstání udavačství, ve zhoršování vzájemných vztahů občanů, kteří se navzájem budou kontrolovat, napomínat. Plošné zavedení roušek, jako mnoho plošných nařízení, může v podstatě znamenat omezování demokracie. Osobně vystoupení ministra zdravotnictví, za nímž se nepochybně skrývá vůle celé vlády i s ministerským předsedou, považuji za alibismus. Ministr neví, jak do doby, než bude vyvinuta spolehlivá vakcína nebo lék na virové onemocnění Covid-19, postupovat, někteří epidemiologové a hygienici jsou rovněž bezradní, čemuž se s přihlédnutím k celkovému světovému vývoji ani nedivím, tak přišli s konečným řešením – všichni lidé budou nosit náhubky. Pokud ne, my jim ukážeme!

    Plošné nasazení roušek, předběžně na dobu sedmi měsíců, je v současné době nepřijatelné. Není ani podloženo konsensem odborníků a spolehlivými výzkumy či statistikami. Nejsem jako občan proti zodpovědnému chování a nošení roušek v odůvodněných případech, nejsem proti zavedení rozumných opatření při organizaci masových akcí, nevyzývám proti takovým nařízením, která jsou systematická a odborně na výši, ale obávám se, že v případě současného nasazení rouškových náhubků se jedná o největší útok na demokracii a svobodu v naší zemi od listopadu 1989. Doufám, že většina společnosti tuto zvůli mladého ministra, která se nyní týká i obrovskému počtu žáků, jejich rodičů a učitelů základních škol, jednoznačně odmítne a nestane se zpanikařeným stádem, které si nakonec může poškodit své fyzické i duševní zdraví.

KRISTIÁN CHALUPA