Kniha o výjimečných Brňanech
13.06.2017 21:45
Galerie osobností, jež zanechaly trvalou stopu v historii města Brna, je velmi početná. Sto čtyřicet čtyři z nich si vybrala publicistka Eva Hanyková (1928) pro svou knihu Dotkli se Brna (vydal Karel Kovařík – Nakladatelství Littera, Brno 2017).
Autorka se už víc než čtyřicet let zaměřuje na publikační a knižní činnost věnovanou karlovarským lázním, za což roku 2006 obdržela Cenu města Karlovy Vary. Vydala mimo jiné publikace Karlovarská intermezza (1977), Básníci a spisovatelé u pramenů (2004), Hudebníci u pramenů a Karlovarští lázeňští lékaři (obě 2011). Kniha Dotkli se Brna na uvedené publikace v mnohém navazuje a leccos z nich přebírá: autorka neopomine zmínit žádnou příležitost o vazbě Brna s Karlovými Vary (což ji vedlo i k zařazení medailonů sochaře Miroslava Strnada a lázeňského lékaře Václava M. Wittnera, kteří cele patří Karlovým Varům a Brna se opravdu jen velice nepatrně dotkli). Dlužno dodat, že patnáct medailonů hlavně o výtvarnících (mimo jiné o Dině Gottliebové a také ještě o Boženě Hauserové, jejichž zařazení do této knihy je sporné) napsal Jiří Eliška, jinak autor obálky, grafické úpravy, fotografií Brna a části – těch zdařilejších – kresebných portrétů zařazených osobností; většinu portrétů nakreslila Monika Tobischová.
Vstupenkou do této galerie výjimečných osobností bylo ukončení jejich pozemské pouti; proto tam není například nejslavnější z brněnských Kunderů. A i když převažují zjevy z dvacátého století, najdeme tu i osoby starší, dokonce až ze čtrnáctého století (Eliška Rejčka, markrabě Jošt); a naopak jako poslední z nich zemřel Antonín Přidal – v únoru letošního roku. Podtitul knihy „Memoáry, vyprávění a hold osobnostem, které přispěly k jedinečnosti našeho města“ je výstižný. Jednotlivé medailony málokdy zůstávají u suché řeči dat; zhusta jsou oživeny různými citáty a postřehy či vyprávěním historek o charakterizovaných osobách. A že nejde o suchopárnou encyklopedii, dokládá i různá délka jednotlivých medailonů, odrážející subjektivní sympatie autorů. V tom také spočívá kámen úrazu. O sporném zařazení některých medailonů do brněnské knížky už byla řeč. Ale i tomu, kdo si přečte jen pouhý abecední seznam zařazených jmen, je jasné, že existuje ještě mnoho dalších výtečníků, jimž by bylo třeba vzdát hold, a to třeba i na úkor jiných, zařazených. Chybí namátkou takové určující veličiny, jako byli Arnošt Heinrich, Josef Hybeš či Bedřich Václavek, spisovatelé a básníci Klement Bochořák, Karel Kapoun, Adolf Kroupa, Vladimír Merhaut, S. K. Neumann, Josef Věromír Pleva, Josef Suchý, Edvard Valenta, Jan Trefulka, skladatelé Miroslav Ištvan, Pavel Křížkovský, Jan Novák, Alois Piňos, výtvarníci Jánuš a Josef Kubíčkové, Petr Skácel, Vojtěch Štolfa, Václav Zykmund, celá plejáda významných herců (když už jsou v knize Irena Konvalinová a Erik Pardus) a mnozí další – nehledě na významné starosty (Christian d´Elvert) či průmyslníky (Friedrich Wannieck), kteří Brno ovlivnili neméně než vídeňští architekti svými stavbami. A snad právě jen mezi architekty (ti včetně oněch vídeňských tvoří zhruba osminu ze zařazených jmen) bychom těžko našli někoho, kdo v knize chybí. Vím, kniha není natahovací a osobní vztah autorky a spoluautora k jednotlivým personám hraje velkou roli, ale když už si kniha činí nárok být jakýmsi holdem (všem?) osobnostem, které přispěly k jedinečnosti Brna…
Jinak ovšem je nutno autorce a spolupracovníkům vzdát hold za množství heuristické práce, kterou dílu věnovali. Tím prokázali hluboký vztah k Brnu a jeho „pilířům jistoty“, nad nimiž „bohyně módy nemá žádnou moc“, jak píše v úvodu primátor města Brna Petr Vokřál. Roduvěrní Brňané i návštěvníci města v knize najdou skvělou a mnohostrannou inspiraci.
MICHAL ŽÁK
