Kluci, holky, na bodáky vpřed?

    Pole válečná bývají poseta v naprosté většině padlými muži. Avšak tento obraz by se mohl změnit, protože řady padlých bojovníků by mohly být rozšířeny i o padlé bojovnice. Než však k tomu dojde, bude zapotřebí schválení o povinné základní vojenské službě, která byla platná do roku 2004. Tedy té, která neexistuje již deset let. Musela by ale mít navíc novelu v tom, že se vztahuje i na ženy.

    V našem zeměpisném pásmu, kulturních a vojenských zvyklostech by se jednalo o něco velmi odlišného, ale v některých zemích ne až tak neobvyklého. Nejvýraznějším státem ve smíšené vojenské personalistice je Izrael. U něho je však tento stav životně nezbytný, protože židovský stát je ze všech stran obklopen nepřáteli na život a na smrt a tam je každá ruka schopná držet zbraň dobrá. Muži slouží v armádě tři roky a ženy o rok méně. I když i zde platila zajímavá výjimka, kdy do armády dříve nevstupovali ortodoxní Židé, ale již i pro ně tato povinnost platí. Povinnou armádu rozšířenou o ženské pohlaví má rovněž Norsko, Severní Korea, Kuba a některý z asijských a afrických států. V korejském případě je vojenská povinnost žen rozšířena i o tzv. „Brigádu potěšení“, protože bez působnosti ženského harašení to prostě není ono. Ona brigáda ovšem k výkonu činnosti používá i jiný strategický nástroj než je pouhá střelná zbraň …

    No a tohle vše by mohlo být zavedeno i u nás, kdyby …

    To kdyby je myšleno pro případ, kdybychom uměli rozlišovat pojmy, kterými je branná povinnost a základní vojenská služba.

    O základní vojenské službě se šeptá, ale hlasem zákona ještě nemluví. Alespoň ne nahlas. Branná povinnost nebude s jistotou vyhlašovaná, a to z jednoho prostého důvodu. Protože ona je a nikdo ji nezrušil!

    Dle platného znění je povinná pro všechny, kromě výjimek, občany České republiky – tedy všechny, což znamená i ženy – ve věku od 18 do 60 roků. Zbývá doplnit, že její platnost nabývá účinnosti v případě reálného ohrožení státu.

    A teprve od této věty se můžeme bavit o dalším.

    Celá věc v podobě návratu do původního stavu, kdy ale budeme hovořit o základní vojenské službě před rokem 2005, je dnes při stavu naší ekonomiky dost pochybná. Navršit masu vojenské síly prostřednictvím civilních branců a zajistit jejich výživu, ubytování, ošacení, vyzbrojení a výcvik, by stálo takovou sumu, že by se musela zvedat cenové hladina prakticky všeho, a to nemalým způsobem. Původní kasárna, z nichž některá měla dobu svého vzniku ještě za c.k. mocnářství, případně první republiky a zejména v socialistickém zřízení, jsou dnes proměněna v obchodní, firemní či administrativní prostory apod. Když vezmeme v potaz naši flexibilitu v přijímání zákonů, dokončování naplánovaných staveb viz. tunel Blanka, oprava rozpadlé dálnice D1 a další, tam bychom asi v tomto českém pojetí žádnou akceschopnou armádu nevytvořili.

    Kam bychom třeba novodobě naverbované vojsko a techniku umístili?

    Zdá se, že není čeho se obávat, avšak je zde jedno ale. A to zavdává otázku, jakým způsobem tato zpráva spatřila světlo světa? Vznikla z chybné interpretace novináře nebo naopak v jeho předvídavé investigativnosti? Můžeme se zeptat i jinak. Jedná se o výmysl nebo o únik tajných informací?

    Zkusme jít v úvaze proti času. Stále ještě nejmocnější armáda světa USA ukázala na Blízkém východě i jinde, že není až takovým jednoznačným suverénem oproti povstaleckému trpaslíkovi. Má sice stále nejlepší vzdušnou sílu, ale bojová praxe dokázala, že letecké údery jsou sice efektní na pohled, ale ve své podstatě někdy jen demonstrativním polechtáním, než skutečně účinným zásahem.

    Bez vstupu vojáka suchou nohou na území nepřítele, to prostě nepůjde.

    A s tím mívá problémy sebelépe vycvičený profesionální oddíl, natož branci základní vojenské služby vycvičeni diskotékovými dýchánky, kdy jejich bojový duch je posílen pervitinem, extází, heroinem či jak se ten veškerý sajrajt moderní doby nazývá, či procházením pracovních úřadů.

    A do toho ještě nafintěné a rozmařilé slečinky? Tak to by byla armáda akorát tak do grotesky než do opravdového boje na život a na smrt!

    Vznik skutečné a akceschopné síly vyžaduje navázání na určitý způsob vedení jedince od útlého věku, být zocelen sportem, znát pojem kázeň, sebezapření a odpírání si toho na co dostane zrovna chuť a uvědomění si své společenské příslušnosti. Což je ovšem apel na společnost samotnou! Zatím jsme to dovedli ke společnosti konzumní, se všemi důsledky, která je u mnohých jedinou prioritou jejich snažení.

    Ve vzduchu stále visí otazník hrozby, co kdyby to, o čem se v mlžném závoji hovoří a píše, jestli je to opravdu už tak nahnuté a není-li na onom šprochu ona příslovečná trocha pravdy? Podle vyjádření Ministerstva obrany ČR při akutním nebezpečí naší země by prý trvalo přes 70 dní, než by se vojsko rychle tvořené z řad civilistů nějakým způsobem sešikovalo! Doplňme, že zřejmě v tom lepším případě.

    Je-li tomu skutečně tak, pak při i červenci cizích vojsk už není třeba se zmíněným problémem zabývat vůbec a klidně si sednout a vzít do ruky zbraň, se kterou umí Češi zacházet stejně tak obratně jako husité s cepy, kterými dokázali „vycepovat“ několikanásobné přesily křižáckých vojsk.

    A tou novodobou zbraní našich „válečných nadějí“ je dobře vychlazená láhev kvalitního českého pivního ležáku. Takže v takovém případě místo bojového hurá, by nám už jen zbývalo pouze zvolání, které máme z naší životní praxe dobře natrénované a kterým je výraz: „Na zdraví!“

    Článek má zakončení v poznatku naší reálné situace zvoláním: „Pán Bůh nedopusť!“

JIŘÍ V. ŘEZÁČ