Kam čert nemůže tam nastrčí babu

    Staré pořekadlo o jehož trefnosti se ten, kdo mívá otevřené oči nejednou přesvědčil. Co ale říci na to, co zase vymysleli ti, kteří by měli vystupovat v kontrolní roli, ale svůj post nezvládají a převozníkovo veslo vsunou v pudu sebezáchovy do rukou druhému.    

    Alkohol se nesmí podávat nezletilým, podnapilým a osobám a těm, kteří budou používat motorové vozidlo.

    Vezměme to po pořádku. U nezletilých se není o čem bavit. Ale je zde jedna nesourodá maličkost. V parlamentu již proběhly vážné úvahy o snížení možnosti intimního styku mezi osobami mladšími patnáct let.

    Pivko tedy ne dřív jak v osmnácti, sex už na základní škole v osmé třídě!

    V případě podnapilých je rovněž jasná hamletovská rovnice zda pít či nepít. Samozřejmě z pohledu okolí, nikoli z pohledu toho, kdo je už ve stádiu nametení sebe sama.

    A u těch, kteří budou řídit motorové vozidlo a přijdou do hospody s žádostí o frťana a navíc bez známek podnapilosti?

    Za to vše výše uvedené by měl nést odpovědnost obsluhující číšník, který za nesplnění vládního požadavku by měl být trestán.

    Promítněme si situaci kdy přijde parta mladíků evidentně ve věkové hranici nad osmnáct roků, kterou, tedy podle zákona, číšník pro jistotu překontroluje prostřednictvím občanského průkazu. V jejich středu se ale budou nacházet výrostci evidentně pod tuto zákonnou hranici. Ti si pochopitelně alkohol neobjednají, což za ně učiní jejich starší kamarád, který bude mít pivo stále před sebou. Konzumaci bude avšak provádět jeho mladší komplic. Tohle vše má kontrolovat číšník. Provádět tuto profesi a to navíc ještě v případě, kdy to v hospodě hučí jak ve včelím úlu není vůbec jednoduché ve smyslu pouze obsloužit hostův žíznivý apetít.

    A sledovat, zda si pubescent za číšníkovy zády rychle nepřihnul, by byl nadměrný úkol i pro členy nějaké specializované pátrací skupiny, natož pro hospodského v plném provozu.

    Ale právě obsluha by měla nést odpovědnost za to, na co oficiální kontrolní orgán nestačí.

    A nejlepší je znění nařízení, cituji: „Přestupku se dopustí i ten, kdo dá alkohol osobě, o níž ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek.“

    Opět si nasimulujme příklad v němž přijde parta zedníků či jakékoli profese v polední pauze na oběd, ke kterému si dá jedno pivo. Podle pracovního úboru lze usoudit, že budou vykonávat manuální činnost.

    Číšník by tedy podle „zákona“ měl vydedukovat, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou práci, při níž by mohl ohrozit zdraví jiného nebo poškodit majetek. Určitě si dovedeme představit situaci, kdy obsluhující tuto citaci předloží např. dlaždičovi. Kam ten jej pošle, netřeba dozajista dodávat.

    Ještě zpět k mladistvým, které by měl restaurační personál kontrolovat prostřednictvím občanského průkazu. No jo, ale on sám na to nemá právo, které náleží pouze policejním složkám. Jistě, že číšník takovému žadateli žádný alkohol nedá, ale je tu jeden zákonný protiklad ve znění kontroluj prostřednictvím toho, co ti není povoleno. A to se nechci domýšlet toho, co kdyby takový „cánek“ zažaloval číšníka z omezování osobní svobody.

    Při dnešním způsobu výchovy mládeže by k tomu nemuselo být až tak daleko a při výkonech našich soudů by se člověk nemusel pak už asi divit ničemu.

    Velkých neznámých je v takovéto hře mnoho. Představme si, že bude zadržena nezletilá osoba v podroušeném stavu, která se namazala na nějaké domácí party a aby neprozradila své kamarády, tak uvede příjem alkoholu v určité restauraci i s údajem konkrétné osoby, která mu třeba někdy nenalila z důvodu její věkové nezpůsobilosti. A teď babo raď!

    Je mnoho děr v zákonodárství českém!

    Nebylo by tak v tomto případě lepší, když se od číšník očekává aby on sám  byl řešitelem takovýchto rébusů, aby právě on se stal členem vlády a nejlépe rovnou ministrem a ti co takovéto nápady produkují šli raději čepovat pivo?

    Vládou a zákonodárným sborem probíhá debata o registračních pokladnách, a to kvůli úniku daní. No dobře. Ale zde by si naše rada moudrých měla zkusit napřed napočítat do pěti.

    Jako vodící motto zvolme vysvětlení co je daň. Ve stručnosti řečeno jsou to konkrétní peníze ve státní pokladně. Kdo je tam dává? Pouze produktivní sektor, ze kterého všichni ostatní žijí. Záměrně nepočítám státní dluh, který posílá naši zemi do suterénu jejího významu.

    Na státního zaměstnance či člena neziskové organizaci apod., je měsíčně vynaložena státem částka v průměru hodně přes stotisíc korun, kterou si dotyčný nevydělá, ale obdrží pohybem shora dolů. Tím je myšlena už samotná budova, ve které člen takovéto organizace sedí či se pohybuje, včetně vybavení prostorů plus počítače, auta, elektřina, plyn veškerý servis všeho možného a mnohé další. To oproti produktivnímu sektoru, který si takovéto věci musí zaplatit ze svého. Pokud to nezvládne tak končí.

    Teď mají přijít navíc registrační pokladny. Pomíjím skutečnost, že naprostá většina je již má. Teď by měl být zajištěn centrální svod na finanční úřad. Vzpomeňme tragikomickou státní frašku s řidičskými průkazy či registry vozidel přes počítačové sítě, které kolabovaly jak kudlanky nábožné po kopulaci.

    Teď má přijít tohle. Dosavadní zákon zní, že pokud podnikatelský subjekt nemá v provozu tento typ pokladny, nesmí pokračovat v provozu. Představme si, že mu takováto pokladna tzv. klekne a do doby než bude opravena by měl nečinně čekat. A navíc, až takovýto požadavek ministerstva financí vejde do praxe, tak o kolik procent se cena takovýchto pokladen lichvářsky navýší? Dopad je jasný v tom smyslu, že spousta malých firem, které se živí samy a nepobírají žádné dotace, skončí. Ti se stanou pobírateli finančních dávek v nezaměstnanosti a protože stát dnes už žije pouze na dluh, tak se dlužná spirála roztočí ještě více. Ti co jí mají alespoň tlumit, tak ti se tímto zlikvidují. Je to tak moudré jakoby plantážník vybíjel své otroky, kteří za něho vykonávají práci, která mu poskytuje životní úroveň.

    Bohužel, v tomto státě tomu tak nejednou bývá.

    Pro každého politika by měla platit povinnost, že dříve než nastoupí do funkce, by měl na vlastní náklady založit nějakou malou firmu, nejlépe hospůdku, aby viděl co praktický život ve své skutečnosti obnáší, a že to není jenom hromadu papírů, nesmyslných úvah a jalových řečí, které naši politickou kulturu mnohokrát doprovází. Pak dochází k tomu, že čemu sami autoři různých nařízení nerozumí, že pak potíže s touto problematikou spojené přenesou a to často bez logiky a úvahy co to způsobí a za cenu jakých ztrát pro stát samotný, na ty druhé.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ