Noviny kupuju tak na přeskáčku. MF Dnes, Lidovky i jiné. Teď, po několikáté, v pátečních Lidovkách uveřejnili testy pro přijímací pohovory na střední školy. Učivo z páté a deváté třídy. Zkuste si matematiku… Zkusil jsem.
Je to tak snadné
05.02.2019 10:50
Mladí Reduťáci to schytali. Na jejich poslední premiéře Zemský ráj to na dohled (29. ledna 2019) si divadelní kritici pochutnali. Velmi nerudný byl J. P. Kříž ve svém recenzním občasníku Kritikova žeň, celou půlstranu v Lidových novinách z 1. února obdržel Luboš Mareček, by rozpitval ideový záměr a jeho realizaci, sny a představy autorů a režisérů, konečný výsledek, i téměř každý krok na jevišti, též Jana Soukupová v MF Dnes, která kvalitu představení ohodnotila třiceti procenty, i autor tohoto článku si přisadil, když konstatoval, že je hezké, že mladí autoři i režiséři hledají na divadle i v životě, ale že není nutno aby se svými objevy seznamovali tak okázale, nota bene, když objevují objevené, a poděkoval nestorce Marii Durnové za to, že trpělivě snáší existenciální experimenty mladých spolupracovníků…
No, nahrnulo se toho na ně mnoho, až je mi jich líto. Na druhé straně, každé takové kritizování na divadle, v literatuře, a vůbec kritika umění všeho druhu má jakousi druhou stránku, polohu i úskalí: je tak snadné…! Samozřejmě, je tu nutná jistá vzdělanost, zkušenost psavá i divácká… ale budete-li mít náhodou jiný názor než většina kolegů, tak se v podstatě nic nestane, jen si obě strany pomyslí své, maximálně se pomluví. Tomuto nebezpečí se třeba vystavila Jana Soukupová, snad jediná ze všech si dovolila prohlásit, že hra Jánošík Revisited, která se odbývá v Mahenově divadle, za moc nestojí a je k nedívání, zatímco všichni ostatní ji do nebes vychválili. Už se těším, až se postavím na jednu nebo druhou stranu.
No, a nic se nestane. Jen mne jedni, nebo druzí pomluví. A já si pomyslím své. Je to tak snadné…
Mnohem snazší, nežli když má člověk zhodnotit něco konkrétního z kterékoli jiné oblasti nežli ze sféry umění, literatury, divadla nebo filmu… Proto taky většina novinářů nesoudí události ze světa vědy a techniky, většinou jen informují, případně se vyptávají odborníků. Ale nejen z věd všechno druhu, ale většinou z nich nedostanete názor ani na události z takových oborů jako je ekonomie, finančnictví – a někdy ani z politiky. Na všechno, nebo skoro na všechno se jen ptají a případně jen napíšou, co ten a co ten na opačné straně…
Můžete říct, že to není náš úkol. Nebo jejich. A taky nezapomínej, slyším ze všech stran, že novináři se dělí na zpravodajce, investigativce, komentátory… No to je možné. Možná jisté. Ale slyším taky, že úkolem všech je jít vládě po krku. Že jsou hlídací psi demokracie. Že bez nich by naše společnost skončila na smetišti dějin, pokud si tam už nelebedí.
A to mne zlobí. Neboť jsem neslyšel nebo nečetl třeba žádnou byť i jen poznámku, že tato vláda něco dělá dobře. Třeba, že je dobře, že přidává důchodcům. Nebo že rozhýbala platové stropy, které stály v posledních letech. Nebo že by některý novinář sám od sebe napsal, že výtky vládě, že neinvestuje, jsou nesmysl a podpásový útok, protože žádná z předchozích vlád žádné investice – dálnice, rychlé železnice, stadiony, výstavbu obecních bytů atd., nepřipravila. Inu, kladné a optimistické poznámky od novinářů se v médiích neobjevují. Ani v tom našem internetovém kukátku. A nejen kladné, ale v podstatě žádné. Ačkoli, vzpomínám, že jedno z osobních stanovisek se objevilo, před několika měsíci se kolega Aleš Pelikán zařadil do šíré vlny morálně rozhořčených Antibabišovců a Antizemanovců…
Jak je to snadné…
P.S. Zkusil jsem vypočítat příklady pro pátou a devátou obecnou. Co myslíte, že je snazší?
LADISLAV VENCÁLEK
