Jak s brněnskými časopisy?

    „Co bude dál s Brněnským Metropolitanem“? – zaujal mne titulek příspěvku členky zastupitelstva m. Brna za ČSSD paní Naděždy Křemečkové v zářijovém čísle. Titulek mne zarazil, prostupuje jím obava. Vnitřní děje, které se kolem časopisu snad dějí, neznám. Souhlasím však se závěrem příspěvku. Autorka píše, že je vždy možno „dělat věci ještě lépe“, obává se jen, že může být, jak se říká, „s vaničkou vylito i dítě“. Míní, že právě to „je lepší než veřejně přiznat, že se v Brně v minulosti dělala řada věci prostě dobře“.

    Nevím, zda se nad Metropolitanem snad stahují nějaká mračna. Čtu ten časopis rád, cením si, že tradičně uveřejňuje nejen názory představitelů vedení města, ale i opozice, mám rád texty věnované nejen současnému dění, ale i historii. Některé jsou doslova objevné, v posledním čísle např. článek o zapomenutém atentátu na člena SS v Brně. Časopis získal i ocenění, která vypovídají nejen o jeho oblibě mezi čtenáři.

    Proslýchá se, že něco se děje i kolem KAMu. Dnes jde myslím o nejstarší plynule v Brně vycházející časopis. Začínal jako informátor o konání kulturních akcí, během let se stal kulturním periodikem, které není platformou úzce vyhraněného čtenářského okruhu, ale snaží se přiblížit brněnské kulturní dění běžným občanům a návštěvníkům města. Jsem dlouholetým přispěvatelem, několik let jsem byl redaktorem literární přílohy. Také svědkem častých změn vedení, a stejně častých nových, vesměs nepříliš promyšlených idejí s návrhy radikálních změn. Nikdy k nim nakonec nedošlo, permanentní však byly obavy, že časopis prostě skončí.

    Jsem přesvědčen, že KAM má potenciál k rozšíření obsahu i zlepšení formy při zachování kontinuity. Brňanům a návštěvníkům města by jistě mohl přinášet podstatně více informací, reflexí, recenzí, dalších publicistických žánrů i tipů k návštěvám kulturních a společenských událostí ve městě, případně i blízkém okolí.

    Stručnější mutace jazykové by rozhodně na škodu nebyly. To, stejně jako zvětšení rozsahu, by si žádalo ovšem podstatně vyšší náklady než dosud. V rámci daných možností nabízí současný KAM, myslím optimum. Je současně dobrým základem, na kterém možno stavět, kontinuálně navazovat, rozšiřovat obsah, zlepšovat formu, rozhodně ne rušit, jak se v minulosti mnohokrát ozvalo, nebo začínat s něčím nově a jinak.

    Brno nectí moc tradice. Rádo gumuje minulost, případně užívá gumu selektivně, rádo má tvorbu nových názvů a log, staré odhazuje. V oblibě je absolutní kritika, ba i nedůstojný posměšek na adresu těch před námi, na uznání dobrého předchozího díla a těch, kteří je odvedli, se rádo zapomíná. Permanentní revoluce sotva vedou k něčemu dobrému. Zvlášť v kultuře je to bolestivé, neboť vše má začínat kulturou jednání a mezilidských vztahů. Někdy, snad ne ze zlé vůle, vítězí spíš jakási ukvapenost.

    Tak udivila, dle mého názoru, dosti horkou jehlou šitá akce Smíření. Obdobně mne zarazil postup při snaze odvolat principála Divadla Radost pana Vlastimila Pešku, který pro dětské diváky a Brno mnohé vykonal a jistě ještě vykoná.

    Pokud se snad schyluje k nějakým rozhodnutím kolem Brněnského metropolitanu či KAMu, bylo by ku prospěchu věci rozhodovat uvážlivě, zachovat kontinuitu, směřovat ke zlepšení daného stavu, nevolit radikální změnu, která může spíš uškodit.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK