Hostýn nejen v čase koronavirovém

Panu Josefu Stuchlému, rektoru baziliky na Svatém Hostýně:

Pěkný den vážený pane,

    navazuju na náš nedávný telefonní rozhovor, v němž jsem vás požádal o rozhovor… rád bych popsal poslání Matice Svatohostýnské v areálu Hostýna, a též činnost duchovní správy na Hostýně, která je v gesci jezuitů. Posílám tedy několik otázek…

    Dovoluju si začít vašimi slovy, která jste pronesl při jiné příležitosti, nicméně – lze je vztáhnout i na nynější aktuální koronavirovou situaci?

    Řekl jste: „Nothing coincidental, nothing accidental, everything providential…“ Do češtiny jste to přeložil jako: Nic se neděje náhodně, nic se nestává náhodně, ve všem je Prozřetelnost (.......) Nuže, je i nynější koronavirová situace dílem Prozřetelnosti?

P. Stuchlý:

    „Jeden vtip říká: „Hlavně nemysli, jestli už myslíš, tak nic neříkej, jestli už myslíš a mluvíš, tak nic nepiš, jestli myslíš, mluvíš, píšeš, tak hlavně nic nepodepisuj a jestli už myslíš, mluvíš, píšeš a podepisuješ, tak pak se nediv.“ A já bohužel psal a podepsal. A teď je na mně, abych vysvětloval, jak jsem to s tou Prozřetelností myslel. Ta slova jsem vyřkl při volbě našeho generálního řeholního představeného, v dnešní mluvě generálního ředitele. Chtěl jsem říct, že se nic neděje náhodně, nic se nestává náhodně, ale všechno má své příčiny. Protože jsem katolík, který věří v dobrého Boha, tak se ptám, co mi těmito okolnostmi chce dobrý Bůh říct. Neptám se proč se věcí ději, neboť taková otázka vede do blázince… A teď k dnešní nelehké a pro mnohé tragické době, kdy umírají naši blízcí. Někdo říká, že je to trest Boží, někdo, že pandemie neexistuje, a že jsme manipulováni, jiný zas poukazuje na chyby vlády. A všichni se ptají, proč ta vláda děla to co dělá, proč nás omezuje, proč zakazuje a proč neříká, jak to bude… a slyšíme odmítání a popírání a reagují nejen majitelé kasín a heren, ale i lékařské autority a lidé na náměstích, kritizuje se v tisku, televizi, na sítích a u piva, a kritizující jsou většinou všichni ne plukovníci, ale generálové po bitvě. Mně je sympatický postoj, který hledá v této situaci výzvu a šanci změnit své chování. Když bych do této úvahy chtěl vnést i Boží rozměr, tak se ptám ne proč, ale co mi touto situaci chce Bůh říct. Bůh, který je dobrý a pomáhá nám k dobrému. S jeho pomoci není změna k lepšímu nad naše síly. Nejsme v tom sami…“

Přesto se zdá, že i v církevních kruzích se najdou, řekněme, bouřliváci, nebo rebelové… narážím na korespondenci moravského pátera Petra Dokládala, z farnosti Starý Jičín s významným pražským katolickým knězem a myslitelem. I páter Dokládal ve svém kázání řekl, že události na zemi nejsou náhodné, ale že jsou projevem božské Prozřetelnosti… a odkázal se na slova Bible, a církevně uznaných poselství. Z jeho slov se dalo dovodit, že koronavirus může být božím trestem… Setkal se s velmi vyčítavou a razantní odpovědí pražského kněze. Ten ho nabádá, aby nepletl božímu lidu hlavu, aby svoje farníky nestrašil, a vyslovuje obavu, aby se nestal, cituji, apokalyptikem katolického obludária, jako slovenský konzervativní kněz Marian Kuffa… vy jste sám za sebe už odpověděl… Přesto, nechcete ten spor ještě komentovat?

    „Musím říct, že mě bolí, když si spolubratři v kněžské službě vyměňují invektivy. Není to potřeba. Já mohu reagovat jen na těch pár řádků, které jste napsal. To co se děje kolem nás není důsledkem Božího zásahu  V evangeliu se Krista ptají na souvislost mezi špatnými skutky a zlem, které se děje těmto lidem na této zemi. Kristus tuto souvislost odmítá, neboť spravedlnost je uskutečněna až po fyzické smrti člověka. Takže to, co se děje, není Bohem vržené zlo na svět. To co se děje, je výsledkem našeho způsobu života. A zdá se, že tento náš konzumní způsob života není trvale udržitelný a jestli neuděláme změnu, tak prostě nebudeme a budou tady jiní. P. Petr Dokládal určitě nebyl nějaký zlý člověk, kterého by Bůh trestal, a přesto měl minulý týden pohřeb, neboť umřel na coronavirus... Na druhou stranu mi nepřipadá adekvátní nazvat spolubratra v církvi obludou. V této chvíli si jen uvědomuji jak obtížná je práce papeže a sídelních biskupů, kteří mají pečovat o jednotu v církvi. Církev je přirovnána k tělu, kde je mnoho různých části, které někdy mají i protichůdné vlastnosti, ale společně vytvářejí funkční společenství díky hlavě, která celé tělo ovládá. Když budeme spojeni s hlavou církve, a tím je Kristus, tak i takové rozpory pomáhají k správnému růstu celého společenství.

Z poslední letošní pouti (foto: archiv Matice svatohostýnské).

Jste jezuita. Váš řád působil na Hostýně od roku 1887 v podstatě až do druhé světové války, činnost jste obnovili hned v roce 1945, ovšem jen do akce „K“, do roku 1950, kdy v noci z 13. na 14. dubna byli řeholníci a řeholnice v Československu vyhnáni do sběrných táborů, odveleni na nucené práce nebo uvězněni. Na Hostýn jste se pak vrátili v roce 1990. Přesto, že se doba na řádových bratrech a sestrách tak podepsala, zůstává u veřejnosti stále jakýsi odstup. Když se řekne jezuita, objeví se duch pátera Koniáše, kterak pálí knihy… Co s tím?

    „Když o sobě řeknu, že jsem členem jezuitského řádu, tak mnohým vyvstane v mysli hodina dějepisu, či češtiny a vskutku i postava pátera Koniáše. Koniáš byl v komunistickém vzdělávacím systému vykreslen v temných barvách. Jezuité byli nejhorší z nejhorších, a přitom jezuita Balbín byl autorem první české gramatiky, jezuita Dobrovský nemohl být ani komunisty vyškrtnut z dějin, a stejně tak celý jezuitský vzdělávací systém středních a vysokých škol v Českém království. Jezuité přinesli baroko do našich končin, dodnes je naše krajina poseta poutními chrámy, božími muky, kapličkami… Okresní města často v minulosti měla jezuitskou školu. Na rozdíl od anglo-americké tradice, kde se vysoké školy platí, udržel se u nás jezuitský princip bezplatného školství. Jezuitský systém výuky i správy byl jednotný od Sicílie až po Wroclaw. Od Trnavy přes Španělsko až po jižní Ameriku. V anglo-americkém světě kněží byli ženatí a tak když založili školu, tak potřebovali vybírat školné od svých žáků. Máme štěstí, že v Rakouské říši byli jezuité… Dnes jezuity nacházíme ve všem lidském snažení. Ve školství, žurnalistice, masmediích, v astronomii, matematice, sociálních vědách, v praxi boje za lidská práva a spravedlivou mzdu (v historii zakládali dělnické odbory v jižní Americe), ve smiřování bojujících stran v Africe, Jižní Americe a dnes se stává stále aktuálnější boj proti rabování přírodních bohatství Afriky… atd., atd…“

Krom těchto celospolečenských úkolů a cílů je tu i vaše každodenní činnost – jak probíhá? Najmě dnes, v čase omezení…

    „Stěžejní činností jezuitů ve všech dobách je hovořit s lidmi o Bohu. Už v pátém století ukázal svatý Benedikt, že Boha nemusíme hledat na nebesích, ale v řádu světa a života. Modli se a pracuj. Každá poctivá práce je Bohem požehnaná. Není lepší a horší práce… Ale pro život nestačí jen pracovat. To bychom byli otroci. Musíme vidět i smysl své práce… a ten nacházíme v hledání Boha a v rozmlouvání s Bohem. Ale to hledání není žádné mystické bloumání. Svatý Ignác, zakladatel jezuitů, který žil v době velkých zámořských objevů říká, že Boha mohu objevovat ve svém každodenním životě, v kráse přírody, v kráse hvězd, a ve svém jednání. Stačí na závěr dne vzpomenout si na jeho průběh, a rozum, cit a svědomí nám řeknou, jaký ten den byl a jací jsme…“

Vlevo: Panenka Maria Hostýnská v dětské soutěži (reprofoto: Ladislav Vencálek). – Vpravo: Poslední hostýnská novinka – restaurace a kavárna (foto: Ladislav Vencálek).

Vraťme se na Hostýn. Jak probíhá vaše spolupráce s Maticí svatohostýnskou? Netříštíte síly?

    „Matice svatohostýnská byla založena rok po příchodu jezuitů na Svatý Hostýn, v roce 1895 jako spolek podporující poutníky a místo samotné. Koncem devatenáctého století se takovéto organizace (dnešní názvosloví je neziskové organizace) nazývaly maticemi. Název si Matice drží dodnes a je stále věrná svému poslání pomáhat poutníkům na jejich pouti k Panně Marii Svatohostýnské. Matice spravuje poutní domy se zázemím pro přespání i nasycení žaludku. Má v majetku populární rozhlednu, ze které je vidět jak Ostrava, tak Zlín, jak Praděd, tak hrad Buchlov nad Velehradem, Svatý kopeček nad Olomoucí, Přerov, Kroměříž… Matice organizuje dopravu a parkování na posvátné hoře. Stará se o louky i stromy na vrcholu Hostýna, který je místem starobylého keltského oppida, jehož valy jsou zde stále ještě rozeznatelné. Veřejnost někdy poukazuje na stánky s prodejem devocionálii, i klobás, které vznikly ve dvacátých letech dvacátého století jako snaha podpořit chudé členy Matice svatohostýnské. Prodejem si mohli částečně vydělat. Jsou dnes místem sporů… Komunismus přerušil právní kontinuitu a tak stánky dnes mají různé vlastníky a prvotní účel není zachován. Navzdory těmto podmínkám a s přispěním mnoha členů Matice svatohostýnské, může každý poutník pocítit obrovský kus práce, který je zde Matici každodenně vykonán. Všem nám jezuitům je ctí, že s touto organizaci můžeme spolupracovat. I my se snažíme toto poutní místo zvelebovat, sloužit duchovním potřebám poutníků. Lidé přicházejí hlavně ke zpovědi a na mši svatou. Snažíme se s nimi hovořit o tom, kde nacházejí Boha ve svém životě. Také částečně nabízíme duchovní cvičení. Kromě této duchovní služby se také musíme starat o budovu baziliky, fary, zastavení chráněné křížové cesty. To v sobě zahrnuje shánění peněz na opravy, realizace oprav a údržby včetně jednání s firmami a hlídání kvality provedení. V nedávné minulosti bylo například v bazilice realizováno podlahové vytápění, nová podlaha, zateplení klenby. Obnovily se i tři mozaiky na Jurkovičově křížové cestě. Tak bych mohl pokračovat. V současné době píšeme různé žádosti na dotace od krajské úrovně po Evropskou unii.“

Co říci na závěr? Co se na Hostýně děje v tyto dny, v čase koronavirálním?

    „Řadu programů bylo nutno zrušit, ať je pořádala Matice svatohostýnská pro své členy a veřejnost, nebo programy duchovní, rozmluvy, tzv. exercicie. Ale lidé přicházejí na mše svaté a ke zpovědi. A zůstává i pozvání pro vás všechny poutníky, kteří se chcete vydat na cestu hledání dobrého Boha. Ať vás vaše nohy zavedou i k nám na Svatý Hostýn k Panně Marii, ochránkyni Moravy.“

LADISLAV VENCÁLEK