Hledá se kočka

(Abstraktní, melancholické zamyšlení dalšího šťastného dne obyčejného člověka.)

29.04.2021 18:15

„Zamyšlení u ranní kávy.“

Cukr
Kalhoty
Inkoust

    To je seznam dnešního mého nákupu, potřebností. Cukr pro dodání energie a sladkosti dalších ranních káv. Kalhoty, aby lidé, když jdu ven, neměli problém, také i s mým povrchem. A inkoust, abych mohl malovat a psát své zápisky. Jídlo na seznamu nemám, protože ho potkám někde po cestě. 

. . . Už pouze podle nákupu, se lidé  od sebe liší v naší společnosti. Asi by bylo zajímavé, kdyby si lidé vzájemně místo prázdných slov, psali každé ráno, co potřebují. Možná, by se pak o sobě vzájemně dozvěděli více, než je tomu do teď. Možná, by bylo méně nedorozumění. Možná by měli důvod se doopravdy setkat a možná by svůj nákup dostali darem.

    Polovina nedopité kávy v hrnku, s výhledem z okna do zachmuřeného deštivého dne, mě vybízí k další polemice s lidmi, které za honbou svého nákupu možná potkám. Ona je totiž každá další chvíle, o tom možná.

    Možná si myslíte, že jsem divný, když mě v mé ateliérové karanténě napadají myšlenky třeba jako:

    - Proč starověcí Egypťané nedělali menší cihly, když stavěli pyramidy. To byla logistika, lidé a děj světa levnější než výroba jedno kamene? Jak vlastně přemýšleli?  To byl směný obchod lidské energie tehdy v plenkách tak, že byl sice objeven, ale nebylo tolik zboží na prodej? 

    Dle dnešní psychologické ideologie davu by se asi řeklo, že si s tím něco vyvažuji. To dělá přece ale jedinec, ne dav.

    - Není náhodou Bermudský trojúhelník pozůstatkem nepodařeného pokusu jedince či civilizace, kterou chtěli za pomocí posvátné geometrie vytvořit lepší reálný prostor pro ně?  Existuje, úhel pohledu, ze kterého je Bermudský trojúhelník rovnostranný? To, co se v něm ztrácí, střádá se a vrací ve formě tsunami? Jak si vlastně fyzikové dnešní doby, ať už kvantoví či konzervativní, v tomto případě vysvětlují zákon o zachování hmoty?

    - Nevysvětluje náhodou všechny záhady na světě Ervínova kočka? Vždyť když hledá někdo kočku, tak ho dnes ostatní chápou, soucítí a respektují. Je lehko představitelná situace upoutání na sebe pozornosti v uzavřené vážně debatující skupině lidí, které nejsme součásti, nebo oslovit na ulici i v noční hodinu neznámou ženu, člověka, ba i dítě. Je to jednoduché, ale na děti bych chtěl upozornit, že to považuji za trestné a člověk, který je tak lakomý, že nemá v dnešní době ani na bonbony, tak by se to ani neměl dozvědět!

    „Představte si vyděšenou lehce zmatenou tvář člověka, který vás osloví s otázkou.: Neviděli jste tady někde kočku? . . . Následuje chvíle ticha, čekající na odpověď.  . . . Pokud se ticho promění v trapnost, stačí pokračovat: Erwin ztratil kočku a já mu ji pomáhám hledat.  Pokud se ani tehdy nedočkáte odpovědi, stačí dodat:  Erwin Schrödinger,  vy ho neznáte?. Tehdy, s největší pravděpodobností uslyšíte smích, nebo uvidíte nechápavý výjev obličeje osloveného člověka, který vám dovolí odejít, anebo naopak rozvést debatu.“ Já osobně pokud uslyším odpověď otázkou: „Ona existuje?“  Vím, že jsem objevil superpozici – člověka, kterého chci více poznat.

. . . No, už je večer. Potkal jsem spousty zajímavých lidí a teď opět usedám ke své noční směně ve svém ateliéru. Na cukr jsem zapomněl.  Kalhoty jsem nekoupil, protože obchody jsou dle vládního nařízení zavřeny. Budu muset asi ještě využít čas, kdy je povrchnost společnosti tolerována a rouška na ústech přednější než kalhoty. Inkoust, jsem nesehnal ze stejného důvodu jako kalhoty. Na psaní mám ale internet a ze zásob nalévám do sklenice trochu vína. Ne na to abych si dal sklenku před spaním, ale nato, abych namaloval obrázek uvolněného nitra člověka, kterého jsem dnes na svých cestách potkal. Sedím, vybírám, přemýšlím. Všimnu si, že sklenka je vypita a namalovaného nic. Mám ale přece počítač! Otevírám tedy okno, protože když píši, hodně kouřím. Nalévám ještě jednu sklenici vína. Tentokrát, ale už dvě deci. Jdu přispět další cihlou na novodobé pojetí pyramidy dnešní doby. No přece se my lidi nedáme. Máme přece trochu vína na spaní, abychom prožili svůj další šťastný den. Přece nenecháme svou vlastní superpozici těm vládnoucím, šťastným a střízlivým.

    Zítra tu kočku určitě najdeme. Amélie z Montmartru ji ve filmu našla.

VINNÝ MALÍŘ