Gaunerství a zoufalství v jednom pytli

01.02.2015 21:40

    Událost z pražského Smíchova loňského léta, kdy nezodpovědný, respektive bezohledný řidič zabil mladou dívku na zastávce autobusu, není dopravní nehodou, ale ukázkou arogance a povýšenosti s děsivým tragickým závěrem. Zhodnotit událost slovem strašné je v pravé skutečnosti vyjádřením ničeho. Podíváme-li se na to, co vše v souvislosti s tímto pirátem zabijákem předcházelo, a co je ve smyslu českého soudního práva s tím spojené, tak zůstává rozum stát a nechce se věřit tomu, co je dnes všechno možné.

    Již jako dvacetiletý se dostal do rozporu se zákonem, když řídil pod vlivem drogové závislosti. A to i následně v dalších případech. Výsledkem reakce zákona byla kvalifikace v označení pouhého přestupku a v povzbuzení k vrhání se do obdobných dobrodružství. Názorná ukázka příkladné krátkozrakosti zákona s nedohlédnutým koncem pozdějšího tragického dramatu. Dle vyjádření samotného řidiče, měl prostřednictvím trestné činnosti krádeží získávat finanční částky až ve výši 70 000 Kč týdně. Tímto způsobem pak nebylo daleko k zakoupení silného vozu BMW, který v něm utvrzoval domnělý význam jeho osobnosti. Dopravní prostředek mění často psychiku toho, kdo jej ovládá. Čím má auto sportovnější výkon a vzezření, bývá pro jeho řidiče nezřídka až téměř povelem, že výkonnostní priority auta musí být zdůrazněny prostřednictvím způsobu jeho jízdy. Kdepak se nechat předjet nebo sám nepředjet auto běžnější značky či vizáže. A nějaká dopravní značka s příkazem omezení rychlosti? Ta je pro něho bezvýznamnou a opomíjenou tyčí s jakýmsi údajem, který se ho netýká s doplňkem, že stojí-li mu vůbec za nějakou pozornost?

    On má přece auto, které dokáže průjezd mnohem vyšší rychlostí eliminovat prostřednictvím sportovního motoru, podvozku, pneumatik a dalších vybavení obvyklých u sportovních vozů.

    A on sám? O čem je řeč? Vždyť to má přece v ruce, což si už bezpočtukrát při vysokých rychlostech přece vyzkoušel!

    Dejme tomu, že to mnohokrát vyjde, ale až do chvíle, v níž se příslovečné ucho u džbánu utrhne. Prostě to, co platilo devětadevadesátkrát, tak není zárukou, že bude platit i po sté.

    Silnice bývají různé, stejně rozličné jsou i jejich povrchy, nejinak má svá osobitá specifika výhled v každé zatáčce a křižovatce, či v jiných místech.

    Rovněž tak rozdílní jsou i ostatní uživatelé dopravního provozu včetně mnoha dalších okolností, které ne vždy v absolutním náhledu je možné předvídat a vyhodnotit. Proto by mělo platit jet tak, aby byl k dispozici rezervoár účinného času a prostředků k řešení takto vzniklých okolností.

    Když se v roce 1987 otevíral nově zbudovaný Automotodrom v Brně, tak společnost Brnocar půjčovala návštěvníkům automobily s možností si okusit pocit svezení se na závodní dráze. A nyní se dostáváme k předešlému výroku o tom, že automobil a trať mění psychiku řidiče. Naprostá většina řidičů byla při této možnosti ovlivněna představou, že je na bezpečném okruhu se šíří dráhy 15 metrů a ochrannou zónou výjezdových prostorů, zvaných kačírek. A podle toho se i chovali. Naprostá většina si neuvědomila, že sebedokonalejší automobil na té i třeba nejbezpečnější trati má svého nadřízeného, kterým je fyzikální zákon, který je nutné respektovat. A ten oproti rozhodčím či policistům, vytahuje z kapsy červenou kartu neomylným způsobem.

    Když se pomateným a neznalým skutečné podstaty závodní jízdy těmto rádoby závodníkům toho dne podařilo dostat zapůjčený automobil na střechu, a to v devatero opakování, tak jsem prostřednictvím mikrofonu a to mnou v dost přihlouplé snaze o humor vyzýval, že očekáváme desátého jubilanta, který dokáže to, co se podařilo nonetu jeho předjezdců.

    A obdobné vyhodnocení lze v souvislosti s dotyčným pražským pirátem zabijákem dosadit i zde, případně u řady dalších potenciálních následníků.

    Podívejme se ale na tento případ v souvislosti s jinou kauzou, kterou je trestní postih tzv. pytláků. A zde se nachází paralela s dalším zádrhelem naší české paragrafové spravedlnosti.

    Čtyřiadvacetiletému řidiči BMW prý hrozí trest odnětí svobody ve výši až 8 roků. Při znalosti praktik našeho soudnictví lze s reálným předpokladem říci, že obdrží-li tento obžalovaný vůbec polovinu tohoto trestu, tak to bude v tolerantním postupu našeí justice vůči mladým gaunerům zázrak, a o propuštění na svobodu po dvou třetinách odpykání si trestu raději nemluvě.

    Takovýto přístup, i kdyby se jednalo o naplnění trestné sazby až po maximum možného, tak s přihlédnutím k všemožným úlevám pachatelům a současného luxusu v nápravných zařízeních, to nebude ničím jiným než plivanec na památku oběti.

    Ale co je kuriozitou českého práva, že podobná výše trestu hrozí i za takzvané pytláctví, které se projevilo nelegálním odstřelem vlků, dravců a vyder v poslední době, jak vyplynulo z informace Českého rozhlasu 2. Pokud se nejednalo o redaktorský překlep, respektive přebrept, tak se člověk nestačí divit.

    Definice pytláctví zní, že se jedná o nelegální lov za účelem zisku nebo náruživosti. A teď může nastat dvojí pohled na tento druh lovecké kauzy. Že by někdo střelil vlka, vydru nebo opeřeného dravce za účelem zisku, v tomto případě na talíř, bude asi málo pravděpodobné. Motivace náruživosti však už může mít reálnější podstatu.

    Ale je zde ještě jeden důvod, o kterém zákon nehovoří. A tím je ochrana svého zvířecího majetku, kdy chovatel v emoci při žalostném pohledu na roztrhané bezbranné kusy jeho chovatelského úsilí vezme zbraň a potažmo i ochranu těch zbylých živoucích tvorů do svých rukou, protože ví, že žádný předpis mu k jejich záchraně života nepřispěje. Obdobně lze hovořit o škodách na vinicích způsobených špačky ve snaze si přilepšit hroznovým menu, kormorány a jimi zdecimovaných hejnech ryb, ovcích padnuvším za oběť vlkům.

    Takže uvedením těchto dvou spolu nesouvisejících případů, ale majících obdobnou sazbu, kdy bezohledné gaunerství na straně jedné a zoufalství ve snaze docílení účinné prevence, jsou takto postaveny do jedné přímky.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ