Dzień dobry, Kraków

    Syndikát novinářů jižní Moravy uspořádal ve dnech 17. a 18. dubna dvoudenní odbornou exkurzi do Polska. Naplnili jsme tak náš záměr postupně navštívit všechny země Visegrádské čtyřky. Po Slovensku (Bratislava) a maďarském Visegrádu jsme navštívili našeho severního souseda. Účastníků exkurze bylo 36, z toho 21 novinářů (18 SN JM) a 15 rodinných příslušníků. Shodou okolností se ve stejnou dobu v Brně konaly Dny polské kultury pod názvem Dzień dobry, Brno.

    První den exkurze patřil Krakovu.

    Vzhledu každého města prospívá zvlněný terén a řeka. Krakov má obojí: Návrší Wawel s královským hradem a protékající Vislu. Na rozloze 326 km² žije zhruba 800 000 obyvatel. Názory na původ názvu města se různí: může být odvozen od místního knížete Kraka nebo od keltského výrazu Carragh, Keltové tuto oblast obývali. Ve hře je i český kníže Krok nebo iberský Crocc. Krakov byl za druhé světové války ušetřen bombardování, v jeho centru se tak zachovala historická architektura, čítající kostely, domy i paláce. V roce 1978 bylo historické jádro města zapsáno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Kromě historických památek má město 11 vysokých škol, 6 divadel, operu a filharmonii.

    První zmínka o Krakově pochází z roku 966, kdy městu vládl český kníže Boleslav I. Na sklonku tisíciletí je dobyl jeho vnuk Boleslav Chrabrý a připojil k polskému státu. V roce 1038 je povýšil Kazimír I. Obnovitel na hlavní metropoli. Město, zničené ve 13. stoetí tatarskými vpády, začal znovu budovat Boleslav V. Stydlivý. Z té doby pochází i unikátní šachovnicové uspořádání půdorysu původního města. Krakov se pak po všech stránkách rozvíjel, založena byla univerzita a dochovala se i obranná bašta Barbakan. V roce 1506 přenesl král Zikmund III. Vasa výsady hlavního města do Varšavy. Krakov si však stále udržel poctu korunovat v katedrále polské krále.

    Následující období bylo plné bojů, kdy se město snažili dobýt Švédové, Prusové, Rakušané i Rusové. Na začátku 19. století bylo součástí Varšavského knížectví a v letech 1815–1846 Krakovské republiky. V té době došlo k další obnově a rozkvětu. Byly zbourány hradby, založeny parky. V roce 1846 byl Krakov začleněn do Rakouska-Uherska a v roce 1918 připadl nově vzniklému Polsku.

    Nejvýznamnější krakovskou památkou je vrch Wawel s královským hradem z 10. století, sídlem polských panovníků. Došli jsme k němu po královské cestě, vedoucí i k místu korunovace polských panovníků, katedrále sv. Stanislava a Vojtěcha. Jsou zde i sarkofágy a hrobky světců, biskupů a význačných postav polské minulosti. Na Zykmundovské věži je umístěn největší zvon Polska, 11tunový Zykmund. Turistickým lákadlem je Dračí jeskyně, prý sídlo sedmihlavého draka, který si nárokoval k snídani vždy jednu pannu. Zahubil jej údajně kníže Krak. V zámku, vybudovaném v 16. století Zykmundem Starým, jsou vzácné umělecké sbírky a klenotnice. Katedrálu jsme si prohlédli i uvnitř, u ostatních wawelských památek exteriéry: Zámecké nádvoří s arkádovými ochozy, samotný areál Wawelu s jeho malebnou směsí působivých (a opravených) architektur, které bylo se svou krásnou parkovou úpravou a při náhle příznivém počasí velmi fotogenické, stejně jako pohled z výšky na Vislu. Fotografové měli hody. Sběratelé informací zase využili služeb místního informačního centra. Našly se zde i materiály v češtině. Počasí nám ostatně přálo po celou dobu exkurze a jako na objednávku „všechno, všechno kvetlo“.

    Královskou cestou jsme pak scházeli do centra. Prošli jsme Kanovnickou ulicí s domy kanovníků-augustiniánů, jednou z nejstarších v Krakově, cestou krátce prohlédli několik z 55 významných památek (Dominikánský klášter, Františkánský klášter, postavený v 10. století pro františkány z Čech, Collegium novum, novogotické sídlo Jagellonské univerzity, a historické Collegium Maius, krásně renovovaný objekt 3. nejstarší univerzity ve Střední Evropě, založené v roce 1364. Dnes má krakovská univerzita 60 tisíc studentů. Nevynechali jsme kostel sv. Anny, jednu z nejstarších barokních architektur Polska. Skončili jsme na třetím největším evropském náměstí, Rynku glównem. 200 x 200 m rozlehlý prostor dělí uprostřed objekt starobylé Sukiennice, bývalého tržiště se suknem, kde je dnes možné koupit hlavně výrobky z jantaru, upomínkové a folklorní předměty. Strop zdobí znaky polských měst. Náměstí vévodí Mariánský kostel s dřevěným oltářem slavného gotického sochaře a řezbáře Víta (Veita) Stwosze (u nás najdete jeho práci ve Zvolenu) a 80 m vysoká radniční věž, která prý je 55 cm vychýlená z osy. Z jejího nejvyššího patra každou hodinu zaznívá trubka strážce – hajnala, který upozorňoval na tatarské nájezdníky. Šíp jednoho z nich ho zasáhl do hrdla a melodii přeťal v půli. Podle tradice se hajnalovo troubení uchovává dodnes. Ochutnali jsme i typické krakovské preclíky za 2 zlatky kus a od kostela sv. Vojtěcha jsme po ulici Grodske došli na místo odjezdu do asi 15 km vzdálené Wieliczky. Ubytovali jsme se v Eko Motelu Na Wierzynka a druhý den před osmou ráno už začínala naše prohlídka světoznámého Solného dolu. Navštíví jej až milion turitů ročně, prohlídky jdou jako na běžícím páse. Měli jsme štěstí na českou průvodkyni Elišku Scibior, kompetentní a vtipnou, která nás bez úhony prováděla dvě hodiny rozlehlými prostorami s množstvím převýšení a nabádala k solné inhalaci. Byli jsme její „Élišky“. Sůl se zde těžila už ve 13. století až do roku 1996 a byla významným vývozním artiklem. Vytěžilo se jí 26 milionů m³. Důl má 9 pater, sahá do hloubky 327 m a má asi 300 km chodeb. Chlubila se jím aristokracie už v 15 století, navštívili jej Goethe, Mickiewicz a jiné významné osobnosti. Pro dnešní návštěvníky jsou přístupná tři patra a ujdou asi 3 km, ovšem s mnoha převýšeními v obou směrech. Naštěstí jsme měli zajíštěný výtah. Cesty jsou pohodlně upraveny. Teplota v dole je asi 13–16 stupňů. Sloje jsou oživeny výjevy z hornického života i uměleckými díly, všechny vyrobeny ze soli, prochází se kolem solných jezírek. Zejména působivý je obrovský prostor Kaple sv. Kingy (54x21x12 m) s křišťálovými solnými lustry, kde se pořádají koncerty a kulturní akce. Dojem při vstupu umocňuje Musorgského Kyjevská brána z Obrázků z výstavy. Samo 22tisícové město Wieliczka z turistiky prosperuje. Má krásně opravenou historickou část s náměstím, několik dobře vybavených hotelů a sportovišť. Na jeho území se nachází ještě přes 20 solných ložisek, některá ještě v provozu.

    Po krátkém odpočinku jsme se vrátili do Krakova, do napůl křesťanské, napůl židovské čtvrti Kazimierz. Připomněli jsme si tak 75 let od prvního transportu židů z Terezína do Osvětimi v říjnu 1942. V židovské části Kazimierz žilo před válkou 64 tisíc obyvatel. Všichni byli odvezeni do Osvětimi, vrátilo se jich 6 tisíc. Polští spoluobčané na ně uspořádali pogrom. Židovská Kazimierz se vylidnila a postupně chátrala. Dnes se čtvrť postupně opravuje a ožívá, centrem je ulice Szeroka se židovským hřbitovem, 5 synagogami, s rituální lázní mikve v jednom z domů. Stala se jedním z nevýznamnějších center židovského kulturního dědictví na světě a jeho památky jsou zapsány na seznam UNESCO. Režisér Steven Spielberg si roku 1993 židovskou čtvrť a někdejší továrnu v Kazimierzi vybral k natáčení exteriérů filmu Schindlerův seznam. Prohlídku jsme zakončili v křesťanské čtvrti u kostela Božího Těla s někdejším klášterem augustiniánů-kanovníků.

    Odpočívali jsme na schodech v Židovské čtvrti a poslouchali hudbu klezmer z nedaleké kavárny i v okolních kavárničkách a s povděkem jsme přijali pohodlný autobus po náročné, ale na poznatky bohaté exkurzi do čtvrté a největší země V4.

JANA ČIPÁKOVÁ