Deset dní na geriatrii
(reportáž)
07.05.2018 08:30
Na přelomu jara a léta, kdy padaly teplotní rekordy, octl jsem se náhle v brněnské bohunické nemocnici. Pro došetření převezli mně do staré části, na geriatrii. Bylo to deset vzrušujících dnů…
I.
Chtěl bych býti hodný děda
co ochotně záď svou zvedá
by ho mohli přebalit
a když ho sestry přebalí
neutíká do polí
a nestřádá vidličky
netrhá si hadičky
nezvoní na sestřičky
že chce souložit
a když přijde vizita
tak ji pěkně přivítá
takový já chtěl bych být
II.
Ve velkém sále leží jeden z nás
leží
leží
leží
bez pohnutí
leží
A jiný stále volá
Máňo
Máňo
Máňo
a svírá ruku elegantní dámy v rukavičce
Já jsem tady říká ta dáma
já jsem Elvíra
tvá žena
včera jsme byli v divadle
nepamatuješ
A pán svírá ruku v rukavičce
a v pravidelných intervalech volá
Máňo
Máňo
Máňo
Měl jsem pocit
že ta dáma
má slzy v očích
III.
Jsme tu tři
a já jsem sám
Hledám tě
vracím se do krajin
ve kterých jsem nikdy nebyl
A našel jsem tě
Jsi na facebooku
A přátelé se hrnou
IV.
Dneska byla bramborová kaše a pěkný kousek sekané
pomeranč a čaj
pravda nebylo to tékané
mně to nevadí
zaplať pánbůh za to
zítra má být svíčková
a zákusek na to
vše nám nosí v pěkném šedém plató
A je večer
přinesli nám pití
ukládám se ke spánku
na pokoji zhaslo světlo
jen v sesterně se svítí
zavřu oči
klid nic nečeří
Jen soused ještě čeká
na výměnu
sáčku s močí
a na druhou večeři
V.
Je první máj
za oprýskanými okny geriatrie
hrdliččin zve ku lásce hlas
a ty u mě ještě nebylas
ty s nohou bosou
ty s kosou
To je dobré znamení
možná se dožiju ještě jedněch voleb
a komuže
dám hlas?
Vím a není to mámení
Toho kopnu do zadku
event. do řitě
kdo nebude mít ve štítě
návrat poplatků
LADISLAV VENCÁLEK