Denisovy sady

    Městský park na kopci Petrov mezi zachovaným zbytkem středověkých a barokních hradeb s bastiony a komunikací, spojující Husovu a Nádražní ulici. Původně k němu patřila i část níže po svahu se „Studánkou zdraví“; oddělila je právě zmiňovaná estakáda, vybudovaná v letech 1939–41. Jako první veřejný park v našich zemích, pořízený městskou správou, jej v roce 1815 dal založit moravský místodržící Antonín Bedřich Mitrovský pod názvem Františkův (na počest Františka I.). Brňané také téměř jiného názvu než Františkov nebo Franzisberk nepoužívají. Přibližně na místě dnešního parku, nížeji po svahu, byla o několik set let dříve oblast nazývaná Puhlík. V roce 1577 zde vypukla hromadná nákaza příjicí, která se šířila z nedalekých veřejných lázní (které v té době obvykle sloužily i jako veřejný dům). Nákazu popsal tehdejší městský fysikus (něco jako dnešní městský lékař) Tomáš Jordán ve významném spisu Popsání nové nákazy. Byl dvakrát vydán i ve Frankfurtu. Jordán se věnoval i výzkumu léčivých vod na Moravě. Díky jeho balneologickým výzkumům, shrnutým ve spisu De aquis medicatis Moraviae, se o Brně vědělo v tehdejším odborném světě. Jordán si Brno zamiloval, prožil zde 20 let; zemřel v roce 1586 ve svém domě na Orlí. Je považován za zakladatele medicínského lázeňství.

    Ale vraťme se k parku. Stal se výletním místem Brňanů. O studánce se dokonce věřilo, že její voda má léčivé účinky. Před kolonádou pod Petrovem byly umístěny sochy Tolerance a Obchodu, které měly být v roce 1892 součástí pomníku Josefa II. na Moravském náměstí. Sochy jsou dnes přemístěny do Lužánek. Mnozí z nás pamatují kavárnu a cukrárnu Terasy pod Petrovem v blízkosti kolonády, dnes z technických důvodů zrušenou. V roce 2003 prošel park celkovou rekonstrukcí, na jihovýchodní straně je umístěn dřevěný kříž jako upomínka na brněnskou návštěvu papeže Benedikta XVI. v Brně. Park Denisovy sady je od roku 1958 Národní kulturní památkou. I dnešní Brňané sem chodí za odpočinkem a zejména za krásnými vyhlídkami na Brno a okolí.

    Ernesta Denise (3. 1. 1849 Nîmes – 4. 1. 1921 Paříž) si připomínáme jako jednu z osobností, které se zasloužily o vznik samostatné Československé republiky.

    Byl to francouzský historik, politik, slavista, hlavně bohemista. Působil jako profesor mj. na Sorbonně, v Bordeaux a dalších francouzských vysokoškolských učilištích. Je autorem více než 20 děl o politických a kulturních dějinách Čechů a Slovanů. Čechy považoval mezi Slovany za vůdčí národ. Vydával a redigoval revue La Nation Tchéque, kde své názory publikoval a dokumentoval.

    V prusko-rakouské válce byla Francie drtivě poražena v bitvě u Sedanu r. 1870. Čeští poslanci ve Vídeňském sněmu manifestem protestovali proti brutálnímu násilí v Paříži a žádali císaře Františka Josefa I. o jeho ukončení. To byl asi pro Denise impulz pro jeho další zaměření. Už v roce 1872 jako čestný profesor historie navštívil Čechy a pobyl zde 2 roky. Napsal práci o Janu Husovi a pilně studoval český jazyk. Po návratu se stal řádným profesorem postupně v Bordeaux, Grenoblu a v roce 1896 vedoucím Katedry soudobé historie na Sorbonně. Navštívil několikrát Čechy a Moravu, ale také Polsko, Rusko a Německo. Stal se významnou osobností se značným politickým vlivem v centru kulturního a vědeckého prostředí Francie. Zaměřil se hlavně na českou historii a upozorňoval na národnostní problémy v monarchii. Byl přesvědčený republikán, zdůrazňoval nutnost národního probuzení střední Evropy, zejména Čech. Spolupracoval s TGM i Edvardem Benešem, podporoval přátelské vztahy mezi Francií a novým Československem. Zcela zásadní je jeho přínos pro budování armády nového státu. Na Sorbonně vzniká jeho zásluhou Katedra slavistiky, slovanských národů a Československého státu. Později je přejmenována na Katedru Ernsta Denise. Ten mezitím zakládá Nadaci Československé republiky a Národní školu východních jazyků. Roku 1920 opět navštívil Prahu, založil zde Francouzský institut. Další návštěvy už se nedožil.

    V roce 1919 bylo po Denisovi pojmenováno pražské nádraží v Těšnově, v Brně první veřejný park v českých zemích, prohlášený v roce 1958 národní kulturní památkou. Denisův pomník v Praze na Malostranském náměstí zničili nacisté, od roku 2003 připomíná francouzského podporovatele Čechů busta na domě Bílý Orel.  (čip)