Darwinův nos

26.01.2017 10:25

    Ještě máme uši zalehlé od startovního výstřelu, a už všichni běžíme po trati roku 2017, až se nám za patama práší. Jaká to bude trať – stovka, nebo maraton? Pravda, nejsme specialisté, ale o to víc bychom měli předem vědět, jaká dráha nás čeká. A kdo je rozhodčí. A taky by nebylo na škodu mít vědomost o tom, za kterou stáj vlastně běžíme.

    Což o to, výběr stájí je dost bohatý. Většinou už mají své favority a také dávají patřičně najevo jejich neporazitelnost. My ostatní se už tedy coby favorité těžko můžeme prosadit, ale nabízí se nám šance dělat vyvolenému favoritu křoví či – vznešeněji řečeno – podpůrný tým, který ho dovede k vítězství a nechá se pak ve vítězné euforii postříkat šampaňským. Jenže co když náš favorit dá všem soupeřům na frak a na ten náš už mu jaksi nezbude? Co když si odnese palmu vítězství a my sice zůstaneme na výsluní, ale bez možnosti schovat se do stínu, když slunce praží víc, než je zdrávo?

    To vše je třeba uvážit, vždyť na otočce naší trati stojí volební urny. Co o nich vhodíme? V každém případě naději ve svou lepší budoucnost. Na té už zapracujeme přinejmenším tím, že zakroužkujeme na kandidátce jen ta správná jména. Ovšem na to, abychom je správně vytipovali, musíme mít nejen dobré informace, ale i dobrý nos.

    À propos – nos. V dubnu si připomeneme 135 let od smrti Charlese Darwina. Když se v roce 1831 tehdy dvaadvacetiletý biolog ucházel u kapitána lodi Beagle o možnost stát se účastníkem vědecké výpravy kolem světa, kapitán prý ho zpočátku nechtěl přijmout. Nezdál se mu Darwinův nos. Jenže jeho majitel během pětileté plavby prokázal maximální funkčnost svého čichového ústrojí a poznatky a vědomosti z expedice pak daly základ evoluční teorii. Prostě: Darwin poznal nejen odkud, ale taky hlavně kudy vítr vane; a my z toho máme jen užitek. A taky poučení o „přirozeném výběru“, tedy poučení ve volebním roce víc než aktuální. Vždyť mezi zákony, jimiž se řídí vývoj organismů, uvádí Darwin i „proměnlivost v důsledku přímého či nepřímého vlivu životních podmínek a užívání či neužívání určitých orgánů, dále poměrné číslo rozmnožování, které vede k boji o život a v důsledku k přirozenému výběru, jehož cílem je rozšiřování forem a zánik forem málo zlepšených“.

    Ano, rozšiřování forem a zánik forem málo zlepšených. Začátek devadesátých let minulého století nám názorně předvedl tento zánik na jedné říši, která svou neotřesitelnost inzerovala hned druhým slovem své hymny. Brzy poté následoval i konec Československa a Jugoslávie. A těžko lze rozpad oněch dvou říší a jednoho státu přičíst zvýšené sluneční aktivitě ve stejné době.

    Přejme si tedy do nového roku dobrý nos. Přímo darwinovský.

MICHAL ŽÁK