Cyklisté versus pěšáci

30.03.2015 14:25

    Mediální svět je pozoruhodný systém. Když se chce, je možné vytvořit superkauzu z jakékoli hlouposti. V posledních letech jsou to například „chudáci“ cyklisté. Kdo čte noviny, musí nabýt dojmu, že jim všichni ubližují, všichni je ohrožují a oni jsou ty chudinky, kterým nikdo nepomůže. Upřímně řečeno, smysl a důvod tohoto masírování veřejnosti nechápu a postoj funkcionářů různých cyklosdružení a cyklospolků taky ne. Na kole jsem jezdil většinu svého života a vždy jsem byl pouze jedním z účastníků silničního provozu a neviděl jsem důvod, proč bych měl mít nějaké výhody a proč by o mně měli psát v novinách. Pokud jsem měl nějaké problémy, tak asi stejné nebo podobné jako řidiči popelářských vozů, vozkové s koňskými potahy, traktoristé nebo majitelé spartaků. A o těch taky nikdo nepsal. Dnes je z cyklistů uměle vytvořena jakási prazvláštní kasta a mnozí její představitelé bojují všemi možnými i nemožnými prostředky za jejich „práva“ (není možné si nevšimnout, že o povinnostech není nikde ani slovo). A díky intenzivní mediální podpoře a propagaci se jim docela daří. Pro cyklisty jsou budovány speciální stezky, jízdní pruhy a v poslední době jsou jim dokonce udělovány výjimky z dopravních předpisů, takže mnohde mohou například jezdit v jednosměrkách v protisměru. A tady se ukazuje platnost známé zkušenosti, že svoboda jednoho bývá na úkor svobody druhého. Tím druhým se v tomto případě stávají většinou chodci. Občas se totiž „staví“ nové cyklostezky tak, že se na chodník namalují bílé čáry a stezka je hotová. A chodci, uhněte stranou. Tak vzniká konflikt, který jsme kdysi neznali: cyklisté versus chodci. A mnozí pěšáci se již ozývají. V poslední době jsem si přečetl bezpočet příspěvků, v nichž se konstatuje, že se v tom či onom městě rozmohlo nebezpečné počínání nezodpovědných cyklistů, kteří bezohledně používají k jízdě chodníky a ohrožují chodce. Neberou prý ohled ani na staré lidi nebo matky s dětmi. Když jsou napomenuti, pak prý obyčejně neodpoví a pokračují dál. Totéž se týká pěších zón, kam cyklisté často vjíždějí, nerespektujíce dopravní značky.

    S autory těchto článků souhlasím, neboť mám stejné zkušenosti. Chodníky mnohde slouží k jízdě školákům, mladým lidem, občanům středního věku i seniorům, prostě všem. Nechce se mi věřit, že by nevěděli o protiprávnosti svého jednání. Že by netušili, že chodníky jsou pro chodce, jak již sám název této komunikace napovídá. Jezdí po chodníku záměrně. Možná proto, že jedou prostě nejkratší cestou k cíli, a ta vede zrovna po chodníku. Paradoxem je, že někde lze vidět cyklisty na chodníku i tam, kde souběžně s ním vede cyklostezka. Totéž se týká jízdy v pěších zónách. Jsem přesvědčen, že i podprůměrně inteligentní člověk dokáže pochopit, že pěší zóna je určena pěším, tedy chodcům. Kdyby byla určena cyklistům, tak by se asi jmenovala cyklistická zóna. V centru Brna do ní přesto denně vjíždí podle statistiky přes dvě stovky cyklistů.

    Když jsem se před časem jednoho cyklisty zeptal, proč nerespektuje dopravní předpisy a ohrožuje chodce, verbálně mě napadl s odůvodněním, že mi po tom nic není, protože nejsem policista. A právě v tom asi bude ten pověstný zakopaný pes. Policisté ani strážníci totiž cyklisty, jezdící po chodníku, přes přechod pro chodce nebo po pěší zóně nijak nepostihují. Vidět policistu pokutujícího cyklistu za přestupek je vize z říše snů. A přitom dohlížet na dodržování zákonů a veřejného pořádku je jejich povinností.

    Pokud jde o Brno, zdá se, že situace chodců v centru se nejen nezlepší, ale ještě zhorší. Od května tohoto roku má být povolen celodenní vjezd cyklistů do pěší zóny. Zatímco pěšáci se děsí, vedoucí brněnského odboru dopravy Vladimír Bielko tento nápad obhajuje. Cyklisté prý v pěší zóně nesmějí ohrožovat chodce a jet prý mohou maximálně dvacet kilometrů za hodinu. Jak to ale zařídit, aby chodce skutečně neohrožovali a jezdili pouze povolenou rychlostí (když tachometr není povinnou výbavou kola), to už Vladimír Bielko neříká. A jak se to bude kontrolovat, to ani nenaznačuje.

    Domnívám se, že my chodci s cyklisty na chodníku, přechodech pro chodce a v pěších zónách sice nemusíme souhlasit, můžeme se na ně dokonce i zlobit, ale to je tak asi všechno, co s tím můžeme dělat. Pokud se přístup policistů, strážníků a zainteresovaných pracovníků samospráv nezmění, těžko dojde ke zlepšení. Psaní článků o tom, že jezdit na kole mezi chodci se nemá, nápravu zjevně nepřinese.

JIŘÍ SMUTNÝ