Co nakonec zbude z demonstrací policejní síly?
22.03.2019 10:20
Poněkud tristní byl ve čtvrtek 7. března pohled na policisty se samopaly, kteří hlídkovali v prostorách Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na třídě Kpt. Jaroše v Brně. Probíhala tam od časných ranních hodin razie, jejímž cílem bylo snad odhalit pašeráky zbraní, překupníky drog, nájemné vrahy? Výzbroj hlídkujících mužů v černých uniformách by tomu odpovídala.
Kolik policistů v budovách ÚOHS v inkriminované době zasahovalo a jaké důkazy o údajné závažné trestné činnosti byly nalezeny při razii desítek – ne-li stovek – mužů zákona v sídle antimonopolního úřadu, není zatím známo. Razii byl osobně přítomen i vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, který se „proslavil“ v roce 2013 na tiskové konferenci, kde společně s ředitelem tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robertem Šlachtou dramaticky líčili úspěšný zátah na zločince, kteří si chtěli přisvojit výdobytky práce našeho lidu. Při něm na čtyři stovky ozbrojenců zasahovalo mj. v Úřadu vlády či v noci v soukromém bytě Jany Nagyové (nyní Nečasové). Co z celého teatrálního vystoupení zakuklených policistů z doby před více než pěti lety zbylo, je nyní jasné. Nezdaněné kabelky či nějaký lepší parfém. Jana Nečasová nesmí deset let vykonávat funkce ve státní správě. Bublina, zpočátku tak lákavá, časem hodně „splaskla“.
Na serveru Lidovky.cz se v článku s názvem „Zásah na Úřadu vlády byl nezbytný“ vrací mluvčí Unie státních zástupců Ondřej Šťastný k události, která předznamenala pád Nečasovy vlády. Kromě jiného v něm uvádí, že „Šlachtova slova o zajištění 120 až 150 milionů korun a desítek kilogramů zlata neměla v této fázi zaznít“. Zároveň ale zdůrazňuje, že vstup na Úřad vlády musel být razantní, protože se nemohlo připustit, aby se policisté dohadovali s vrátným, zatímco o patro výše mohl někdo spěšně ničit důkazy. Zásahu v budově ÚOHS 7. března 2019 se sice rovněž účastnili policisté vyzbrojení samopaly, ale nikdo z nich nebyl tentokrát zamaskován kuklou. Bombastické nasazení většího počtu ozbrojených policistů může udělat dojem na veřejnost odkojenou televizními kriminálkami. Otázkou ale zůstává, zda je tento postup vždy na místě a co z bubliny policejního zásahu nakonec zbude.
Jak uvedl právník Zdeněk Koudelka ve svém článku v MF Dnes ze dne 14. března, státní zastupitelství „nemá důkazy o nezákonném jednání ve správním řízení ÚOHS, jež by bylo trestným činem. Využilo jen možnost díky prohlídce prostor zabavit spoustu informací na úřadu a nyní se bude těmito informacemi probírat v naději, že něco najde, byť to třeba nebude souviset s Kapschem. Příběh údajného nezákonného postupu může zůstat jen fantazijním příběhem. Pro trestní řízení jsou ale určující důkazy, ne domněnky. A při korupci musí být dokázán úplatek.“
Je velmi snadné až líbivé vyslovit podezření, že se nějaká instituce při rozhodování nechává někým ovlivnit, ale je také třeba si uvědomit, že bez jasných důkazů takové tvrzení může napáchat velkou škodu. ÚOHS hraje od svého založení počátkem 90. let prospěšnou roli ve zprůhledňování vztahů a „umravňování“ chování subjektů na trhu, a je proto třeba být opatrný při zpochybňování jeho rozhodovací činnosti, která je přesně definována zákonem. Kdo je skutečně seznámen s fungováním antimonopolního úřadu, je mu naprosto jasné, že jednotlivec nemůže sám rozhodnout žádnou kauzu, že rozhodování je kolektivní, dvoustupňové, může být zpochybnitelné prostřednictvím rozkladu. Výsledek je soudně přezkoumatelný, dokonce až u Ústavního soudu ČR.
Sledujeme-li zprávy a vyjádření v tisku či v televizi k aktuální kauze, včetně výroků předsedy vlády, unikají informace typu „dva lidé na úřadu jsou stíháni“. Zakládají se tato tvrzení na pravdě? Mají média a političtí exponenti přesné informace nebo je snadné se „vézt“ na vlně snadných a populistických závěrů bez pečlivého ověření faktů? Veřejnost se dozvídá, že datem druhostupňového rozhodnutí úřadu byl leden 2017. Ověřili si novináři, kdo byl v té době odpovědným za rozhodování? Komu se naopak hodilo „rozvířit“ citlivou záležitost kolem elektronického mýta? Zamysleli se vlastně nad tím, jak ÚOHS v kauze mýta rozhodl?
K nejnovějším událostem na ÚOHS se vyjádřil předchůdce Petra Rafaje Martin Pecina, který konstatoval, že dění kolem úřadu sleduje prostřednictvím médií.
„To, že předseda něco ovlivňuje, je nesmysl. Za mě to bylo tak, že v prvním stupni rozhodoval místopředseda a já jsem mu do toho nezasahoval a ve druhém stupni rozhoduje předseda na návrh rozkladové komise, tak je to dané zákonem,“ uvedl Pecina. Zároveň zdůraznil, že úředník není nezávislý soudce, hierarchie na úřadu je jednoznačně daná. „Úřad řídí předseda a ten podle mého názoru může i nařizovat v prvním stupni, ne ovlivňovat. Je to dáno jeho funkcí,“ zdůraznil Pecina. Případné pochybení úřadu v jednotlivých kauzách může posoudit krajský soud, což se také často děje. „Mnohdy se stalo, že naše rozhodnutí krajský soud změnil, ale my jsme pak vyhráli kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu,“ dodal bývalý předseda úřadu. Jinými slovy – každé rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je soudně přezkoumatelné, což ostatně připomíná nejnovější tiskové prohlášení ÚOHS. V něm se mj. uvádí, že rozhodování antimonopolního úřadu je dvoustupňové a podílí se na něm vždy celá řada zaměstnanců, proto je vyloučeno, že by mohlo dojít k jeho ovlivňování.
Vyvstává tedy otázka, kdo naopak zcela nezávisle přezkoumá nasazení stovek policistů, jako tomu bylo například v červnu roku 2013, kdy dnešní Nečasovu ženu v jejím bytě doslova přepadla policie uprostřed noci, či případy, kdy podezřelé z nenásilných trestných činů ozbrojenci předvádějí na veřejnosti s „klepety“ na rukou. Nyní byl postup zasahujících policistů snad o něco kultivovanější. Je ale třeba se v takovýchto případech do soukromých bytů dobývat v časných ranních hodinách či dokonce v noci? Je nutné přitom nasazovat policisty se samopaly? Člověka při těchto nepochopitelných demonstracích síly bezděčně napadají různé historické paralely…
KRISTIÁN CHALUPA
Autor pracoval v letech 1999 až 2013 na ÚOHS jako ředitel tiskového odboru.
