Čeština stále vítězí (i když na čas poražena bývá)
20.04.2016 16:25
Převádění starobylých textů do soudobé češtiny má u nás dlouhou tradici. Například v době národního obrození hned po „nalezení“ Rukopisů královédvorského a zelenohorského převedl Václav Hanka oba texty ze středověké do novověké češtiny; dnes si je (i na internetu) můžeme přečíst v převodu Kamila Bednáře. V minulém století se rozmohly adaptace klasických knih určené dětem a mládeži, přičemž vedle „nudných“ pasáží bylo nutno odstranit samozřejmě nemoderní jazyk originálu, ať už český či jiný. Známé jsou například adaptace Josefa Věromíra Plevy (Defoeův Robinson Crusoe), Jaromíra Johna (Cervantesův Don Quijote), Františka Hrubína (Perraultovy Pohádky matky husy) či v současnosti Ondřeje Neffa (verneovky). Třeba pohádky Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové se už jinak než v moderní úpravě ani nevydávají. Když roku 2011 vydal Petr Prouza pětačtyřicetistránkové převyprávění Babičky Boženy Němcové, prošel tento počin bez větší odezvy. Totéž se stalo i s Jiráskovými Starými pověstmi českými v podání Jany Eislerové. Obě knihy vydalo nakladatelství Fragment, které se na podobné adaptace pro děti zaměřuje.
Ponechme stranou otázku, zda klasika v upravené podobě někomu (a komu) škodí, či prospívá, a zaměřme se na jazyk – tedy český jazyk, či přesněji na to, co se tak víceméně tradičně nazývá, i když dnes ona českost je vinou globalizace povážlivě na ústupu. Nikdo samozřejmě nezabrání tomu, aby se jazyk vyvíjel a měnil s dobou. Jazyk si upravují a doplňují děti, puberťáci, básníci, všemožní odborníci i hospodští mudrlanti. My z Brna dobře známe hantec, tu hru na mluvu našich předků ze Štatlu, oplývající mnoha z hlediska spisovné češtiny divnými výrazy; ač vznikala někdy na přelomu 19. a 20. století, může se i dnes chlubit novými slovy – např. Šalingrad, což prý je překlad slova Brno do ruštiny, ale zároveň jde i o název velice úspěšné deskové hry s detektivním brněnským námětem. A protože běžně i neběžně používaných slov je v naší mluvě ohromné množství, jež se nevešlo a sotvakdy vejde do Slovníku spisovného jazyka českého, je třeba uvítat každý pokus o slovníkové podchycení nespisovné slovní zásoby češtiny. Úspěšně se o to pokusili Patrik Ouředník svým Šmírbuchem jazyka českého (s podtitulem Slovník nekonvenční češtiny 1945–1989; zhruba 16 000 hesel, 1. vydání 1998, 4. vydání 2016 v nakladatelství Volvox Globator) a dále Jan Hugo a kolektiv autorů s titulem Slovník nespisovné češtiny (s podtitulem Argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost. Historie a původ slov; přes 17 000 hesel, 1. vydání 2006, 3. vydání 2009 v nakladatelství Maxdorf).
Jenže vývoj pokračuje, ba dokonce se díky modernizaci (či její vinou?) zrychluje, a tak nastoupil pokus nejnovější, na němž se podílí široká veřejnost. Jde o internetový slovník s názvem Čeština 2.0 (rozhovor s jeho zakladatelem Martinem Kavkou uveřejnil časopis Respekt č. 16/2016). Výkladový slovník shromažďuje slangové a neformální výrazy i slovní spojení a ukládá je pod jednotlivá písmena abecedy. Hesla pod každým písmenem jsou však uložena neslovníkovým způsobem: nikoli podle abecedy, nýbrž podle data zařazení; to také je ke každé definici přidáno. Slovník tak podává svědectví nejen o rozložení neformální slovní zásoby, ale i o jejím postupném narůstání. Například ke dni 20. dubna 2016 stav slovníku vyhlížel takto: nejvíc hesel měla písmena P (644), S (635) a K (548), nejméně naopak písmena W (18), X (6) a Y (3). Některé výrazy se vyskytují jen v písemném projevu (například ynteligent, což je posměšek na adresu rozumbrady, který vám leze na nervy, nebo wana – typ tramvaje s nižší střední částí), jiné zase vycházejí z mluvené podoby (například xichtokniha – jinak též držkokniha –, což je žertovný překlad anglického slova Facebook). Slovník samozřejmě reaguje i na politickou situaci; zajímavé je, že zatímco na prezidenta reaguje jen výraz zemanista – obdivovatel Miloše Zemana (ze 14. 12. 2014), na ministra Babiše odkazuje celých šest výrazů, od nejstaršího bez babiše (bez daňového dokladu, z 18. 10. 2015), přes babištinu (češtinu se slovakismy) a babišovce (člena hnutí ANO) až po výrazy z letoška: babišismus (politika provozovaná hnutím ANO), Babišovo ticho (strach ozvat se nadřízenému s kritikou) a zčápit (získat dotace na soukromý projekt – z 23. 3. 2016). Je jasné, že ohromné procento výrazů je jakýmsi (i tvůrčím) způsobem převzato ze vševládné angličtiny, ale to je nezpochybnitelný fenomén dnešní doby. Takže vesele posílejme své jazykové nálezy na internetovou adresu Čeština 2.0, ale zároveň se modleme, ať svatý Václav ještě hodně dlouho nedá naší staré dobré češtině v tom moři angličtiny zahynouti.
MICHAL ŽÁK
