Brno a Brňanky v podání Mileny Flodrové a Miloše Šenkýře

27.01.2015 14:40

    Nejsem recenzent, ani nechci lidem této profese „fušovat“ do řemesla. Když ale dovolíte, pár názorů přece jen vyslovím. V předstihu se mi dostala do ruky knížka Mileny Flodrové a Miloše Šenkýře „Brno a Brňanky“ – povídání o zajímavých ženách spojených s minulostí i současností města Brna, jak napovídá její podtitul. Myslím, že přívlastek „zajímavé“ si zaslouží nejen oněch šestnáct žen, o nichž knížka pojednává, ale také oba autoři i nakladatelství Doplněk, které publikaci v těchto dnech vydává.

    O Brnu a lidech spjatých s jihomoravskou metropolí se už hodně napsalo, vyšla spousta knih, odborných statí i běžných novinových článků, stovky příspěvků odvysílaly rozhlas i televize. Ale tolik informací – opět by se slušelo napsat zajímavých – o málo známých (někdy i zcela neznámých) brněnských ženách zatím nikdo neshromáždil. Alespoň o tom nevím.

    Mgr. Milena Flodrová je známá historička, napsala řadu publikací, perfektně se orientuje v historii Brna, dokáže o ní poutavě vyprávět. A právě toho v plné míře využil Ing. Miloš Šenkýř, vynikající novinář, kterého znají především čtenáři Rovnosti a Lidových novin. Nyní pracuje v Českém rozhlase v Brně. Dlouhá léta se zajímá o historii, s Milenou Flodrovou často rozebírali témata, o nichž – přiznejme – mnozí nemáme ani potuchy. Vznikla spousta nádherných rozhovorů, doplněných osobními postřehy a vzpomínkami Mileny Flodrové. Tyto přátelské debaty nám teď autoři předkládají v knižní podobě, doplněné ilustracemi Kateřiny Škrabalové. Publikaci finančně podpořily statutární město Brno a Syndikát novinářů České republiky.

    Můžeme s naprostou jistotou odpovědět na otázku, co víme o „pramáti brněnského zdravotnictví“ Hodavě, o co se zasloužila brněnská i česká kněžna Virpirka, kdo byly Františka Stránecká, Eliška Machová, Alžběta Steyskalová či Františka Skaunicová? Podrobnosti ví jen málokdo. Po několika známých brněnských ženách jsou pojmenovány ulice, je jich ovšem jako šafránu. Pro ilustraci snad jeden příklad. V Bohunicích máme ulici Elišky Přemyslovny, zatímco po Elišce Rejčce, jediné královně pohřbené v Brně, se žádná z ulic či náměstí nejmenuje. Přitom to byla žena, která se vymkla – řečeno slovy Mileny Flodrové – z obvyklostí té doby.

    Jako dlouholetý novinář si nemohu nepovšimnout ještě jedné věci – způsobu kladení otázek a celkového utváření jednotlivých rozhovorů. Moderátor by měl přesvědčit čtenáře, diváky či posluchače, že záležitostem, o nichž diskutuje, rozumí. V žádném případě by neměl svému hostu dokazovat, že je chytřejší než on, klást otázky a předem si na ně odpovídat, popřípadě je donekonečna opakovat, dokud nezazní odpověď, kterou chce právě slyšet. (Takových příkladů bychom – bohužel – našli nesčetné množství dnes a denně ve vysílání České televize, zejména ČT24.)

    Miloš Šenkýř debatuje s Milenou Flodrovou se znalostí věci, na první pohled je patrné, že se vyzná v historii, jeho otázky jsou zasvěcené a vždy perfektně položené. Paní Flodrová má díky tomu spoustu prostoru, aby nadhozené myšlenky dále rozvíjela, doplňovala a obohacovala. Všimněte si toho, až se vám publikace dostane do ruky…

    Knížka „Brno a Brňanky“ čtenářům přibližuje nejen slavné ženy, jejichž jména ve většině případů odvál čas. Najdeme v ní i jména žen, s nimiž jsme se my starší mohli osobně potkávat. Velice mne potěšilo, že jeden z rozhovorů je věnován herečce Vlastě Fialové, kterou jsem měl tu čest osobně znát. Nechybí ani povídání o Jarmile Kurandové. Tu jsem doslova zbožňoval, dodnes si na památku schovávám oznámení ministerstva kultury o jejím úmrtí z prosince 1978. Na mnoha místech jsou pak připomenuta i jména dalších žen, které v Brně působily nebo stále ještě působí. Jedno okénko v knize zůstává volné, můžete si tam sami dopsat jméno, které uznáte za vhodné. Je velice milé, že Miloš Šenkýř zařadil do závěru svého povídání i rozhovor se spoluautorkou Milenou Flodrovou. Předpokládám, že bez jejího vědomí. Měl to být, stejně jako celá knížka, dárek k jejím narozeninám.

    Kdyby existoval stroj času, chtěla byste to období v Brně zažít?, zeptal se Miloš paní Flodrové, když spolu hovořili o Elišce Rejčce. „To víte, že ano. Mne ty staré dějiny velice zajímají. Asi bychom utíkali honem zpátky do přítomnosti, protože tehdejší stav společnosti a ty poměry bychom asi při naší povaze a konstituci nezvládali, ostatně každý patří do té doby, do níž se narodil. Nakouknout, to ano. Já bych chtěla skutečně středověké Brno zažít, někdy po konsolidaci ve 13. nebo 14. století, kdy představovalo vrchol středověkého hospodářství, obchodu. A chtěla bych se potkat s některými osobnostmi té doby.“

    Pokud se chcete i vy seznámit se ženami, které proslavily jihomoravskou metropoli, nakouknout pod pokličku historie, nyní máte příležitost. Kupte si publikaci „Brno a Brňanky“. Miloš Šenkýř ji na webových stránkách Českého rozhlasu označil za netradiční knihu. Má pravdu, rozhovory s historičkou, to je opravdu poněkud netradiční, zato však velice příjemný a čtivý způsob zprostředkování informací. Doufám, že vás nová knížka osloví podobně, jak jsem ji vnímal já. Za sebe vyjadřuji oběma autorům obdiv a nadšení. A těším se na recenze odborných posuzovatelů.

JAROSLAV BOBEK

Obálka knížky "Brno a Brňanky".