Babiš zneuctil památku hrdinů ze srpna 1968 i zastřelených u Berlínské zdi

    Mimořádně horké léto skončilo. To letošní bylo nejen velmi teplé, ale také plné prapodivných výroků a vystoupení – možná způsobených právě vysokou teplotou. V souvislosti s padesátým výročím sovětské okupace, kterou si 21. srpna připomínali pamětníci i mladá generace, jsme se například od předsedy KSČM Vojtěcha Filipa dozvěděli, že nás v roce 1968 okupovala Ukrajina. Narodil se tam totiž Leonid Iljič Brežněv. Šéf českých komunistů ale nějak pozapomněl, že Brežněv byl etnický Rus. Podle této zvrácené teorie nás v březnu 1939 okupovalo Rakousko, protože nacistický diktátor Adolf Hitler se narodil v rakouském Braunau am Inn a od nacistů nás zase osvobodila Gruzie, kde se ve městě Gori narodil sovětský diktátor Josif Stalin.

    Jako pamětníkovi oněch dramatických dnů z doby před půlstoletím se mi kromě jiného vybavilo přihlouplé heslo z doby srpnové okupace – LENINE, PROBUĎ SE, BREŽNĚV SE ZBLÁZNIL. Jeho autor pravděpodobně patřil k naivním stoupencům komunistické „víry“, kteří si idealizovali Lenina a jeho učení. Možná si ale autor jen s typickým českým černým humorem dělal legraci. Já jsem naopak byl po listopadu 1989 dvakrát v mauzoleu na moskevském Rudém náměstí, abych se na vlastní oči přesvědčil, že Vladimír Iljič již naštěstí nikdy nevstane a bude navždy bezmocně ležet v prosklené rakvi. A to jsem tehdy ještě neznal čtyřsetstránkovou knihu předního ruského vojenského historika Dmitrije Volkogonova s názvem LENIN Počátek teroru, kterou jsem nedávno dočetl. Velmi ponuré čtení z pera ředitele ruského Ústavu vojenské historie. Generálplukovník Volkogonov měl totiž možnost jako vůbec první po sedmdesáti letech vstoupit do Leninova archivu a získat tak přístup k přísně tajným materiálům.

    Vrcholem nevkusu byla účast a vystoupení předsedy vlády Andreje Babiše v Praze na Vinohradské třídě v srpnu letošního roku na pietním aktu za padlé hrdiny, kteří první den okupace v roce 1968 doslova holýma rukama bránili Československý rozhlas proti hordám po zuby ozbrojených sovětských okupantů. Trestně stíhaný Babiš, který byl téměř po celou „normalizaci“ členem prookupační komunistické strany a jeho jméno je rovněž evidováno pod krycím jménem Bureš jako agent StB, přišel v den tragického výročí před budovu nynějšího Českého rozhlasu. Bez uzardění se tam za pískotu protestujících snažil kázat o statečnosti odpůrců režimu, jemuž sám dlouhé roky aktivně sloužil. Provokace či domýšlivá představa, že současnému či přesněji dočasnému premiérovi všechno projde? Přiklonil bych se spíše ke druhé variantě.

    Ve středu 5. září se podobná fraška opět opakovala. Babiš položil věnec u bývalé Berlínské zdi na počest zastřelených lidí, kteří se pokoušeli uprchnout z komunistické NDR na svobodu. Svou přítomností opět zneuctil památku obětí totality. Z jeho úst totiž odsouzení komunistického režimu nemůže znít věrohodně, zvláště když navíc do svých vyjádření v Berlíně „zamontoval“ obhajobu svého vládnutí s podporou komunistů. Tvrdil přesný opak, a sice,  že na současnou českou vládu „nemají komunisté žádný vliv“.

    V Praze na Vinohradské třídě se lidé Babišovu srpnovému projevu snažili zabránit, v Berlíně mohl prohlašovat cokoli. Je tomu tak proto, že v Německu Babiše-Bureše a jeho osobní historii kromě kancléřky Angely Merkelové zřejmě málokdo zná.

KRISTIÁN CHALUPA